Nedalo mi to a podívala jsem se na mé první blogy, přesně 11.1. , 12. 1. a 13.1.2017. Byly to strachy co budu dělat, jestli budu mít dost pohybu a jestli  "nezabiju " manžela.Ano, přesně si vzpomínám na mé pocity, byl to strach z neznámého........

Dnes píši : měla jsem si víc věřit !!!!!!Pohyb mám prostě v sobě zakodovaný, to jde nějak samo .Tady na Stobu jsem si našla díky projektu Prožij rok zdravě jak se zaměstnám, jak vytížím mozek, a nakonec jsem podlehla kouzlu novému stravování a tady se mám pořád co učit.

Takže zbývá ten manžel!!!!!   -tady to je ještě horší , než jsem čekala, vstává od 11 -  12 hodině, když má být oběd , tak teprve snídá.Celý dny sedí na židli a hraje si s pistolkama a kouká se na všechny možné " pif paf " seriály do 2 - 3 rána.Obědvá někdy v 16 hod a v 22 hodin večer má největší hlad. A já pořád někde šmudlám jídlo a ohřívám a meju nádobí.

Takže konstatuji, že mne to takhle nebaví a i po velmi vážném rozhovoru s ním se nic nemění. Takže si žiju svůj život sama a někdy je mi moc smutno, že krásné zážitky co mám , nemám s kým sdílet.

Nechci aby to vyznělo nějak moc smutně, je to jenom konstatování, ještě má pár vlastnostní , které se mi líbí, ale tento jediný strach , jak se s ním sžiju, ten se ukázal jako oprávněný.

A proto jsem ráda tady s Vámi všemi, s vámi sdílím radosti i chmury, vaše i moje úspěchy a mám si komu postěžovat i pochválit. Děkuji vám za to.......