Výsledek snažení:

2.1.2011:                                11.4.2011:                   Úbytek:

Prsa:        94                           Hrudník:     90              - 4cm
Pas:         78                           Pas:            71              - 7cm
OTP:       94                           OTP:          89              - 5cm
Prdel:     104                           Prdelka:     98              - 6cm
Stehno:    62                           Stehno:       58              - 4cm

Kilogramy: 74,40                Kilogramy:  66,8               - 7,6 kg

Pozn.: OTP = okrasný tukový prstenec, je to míra cca 3 cm pod pupíkem, obvod břicha v místech, kde ještě nedávno spokojeně polehávaly moje děti spojené s mým tělem pupeční šňůrou :o)

Už to tu tak chodí, že po ukončení cyklu se rekapituluje. Já už se na to těším skoro týden, až si to všechno sepíšu. Vlastně jsem se nemohla dočkat, až to uvidím černý na bílým :o)

Nejdřív chci poděkovat. Cítím vděčnost za to, že tyhle stránky jsou. Cítím vděčnost za to, že mám doma internet a mám možnost si kontrolovat skladbu a množství jídla z pohodlí svýho domova. Jinak bych to ani dělat nemohla, s dvěma prďolama za zadkem a bez hlídacích babiček nebo tetiček. Děkuju vám, že jste tu pro mě byly, že jste mi pomohly když jsem tápala a nevěděla, když už jsem měla zaječí úmysly, když mi zelenina přetejkala ušima a šmakouna už jsem nemohla ani vidět :o) Děkuju svýmu dokonalýmu muži za to, že mě poslední měsíc pořád ošmatlává a sahá mi na zadek :o) Nikdy neřekl nic. Ani když jsem v těhotenství nabrala poprvé 23kg a podruhý 30kg. Když jsem vypadala jako velryba ještě 2 roky po druhým porodu a nemohla jsem pořádně ani vyšlapat schody. Když jsem byla v depresích a nešťastná sama ze sebe, když jsem nechtěla jít ani na blbej country bál, protože jsem neměla co na sebe a to co jsem měla "vypadalo" strašně tlustě ... Děkuju mu za to, že nikdy ani slůvkem nenaznačil, že jsem prostě "tlustá", že mě miloval i s kilama, který jsem nemívala když jsme se poznali... Ani teď nechválí, ale to, že se mě dotýká, to je jeho způsob, jak mi dát najevo, že to co dělám je fajn... Děkuju mým dětem za to, že jsou tak strašně hodný. Jasný, zloběj taky, jsou divoký, přes den nespěj a v noci špatně.. ale na druhou stranu, jsou pro mě hnacím motorem, chtěla bych, aby až si jednou budou prohlížet fotky kdy byli malý, aby mohli být na mamku pyšný .... Dobíjej mě energií a já je fakt miluju :o)

Po třech měsících, i když nejsem zdaleka u konce, můžu říct, že jsem vyhrála. Nepřekvapí mě poloprázdnej talíř plnej zeleniny, masa a troškou brambor. Naopak, udiví mě velkej plnej talíř plnej hranolků, bifteku a horou tatarky a kečupu .... můžu říct že jsem vyhrála, protože na to nemám chuť, dělá se mi z toho fakt zle. Bez nadsázky. U našich jsem minule při přespání u nich nevybrala z jejich nafutrovaný lednice nic, co bych si chtěla dát do pusy. Mezi klobásama, tučnýma sýrama, majolkama, smetanama, dortama ... nevybrala jsem nic a u tý otevřený lednice jsem se jen usmívala jako trotlík a byla jsem na sebe fakt pyšná. Jo, můžu říct že jsem vyhrála. Když si kontrolně jednou týdně navážim svojí porci, ať je to jakákoliv část dne, vždycky mám kJ odpovídající a jídlo je zdravý. Jsem na sebe hrdá a mám se ráda. Dokážu se smát. Baví mě sportovat, baví mě hrát si s dětma na pískovišti.... Možná to někomu připadá jako kravina, ale já to fakt ještě před pár měsícema nedokázala. Nic mě nebavilo, byla jsem stále unavená. Všechno je jinak. A já DĚKUJU!

Moje cílová váha je 62kg. Už teď vím, že jí dosáhnu. Už teď vím, že i když jí dosáhnu, budu pokračovat ve zdravým stravování, protože mi to dělá neskutečně dobře. Protože je mi dobře když denně vypiju 2,5 litru ovocnýho čaje (na začátku koučinku jsem vypila sotva jednu sklenici za den), protože je mi dobře, když mi není těžko po jídle a můžu téměř okamžitě fungovat a nemusím hodinu po jídle odpočívat aby mi slehlo .... Už se nechci tohohle komfortu vzdát.

A hlavně, hlavně děkuju Vám. Kdybych to měla vyjmenovat, byla bych tu ještě zítra. Ale fotky, kde jsem viděla, že když se chce, tak to jde, to je prostě důkazní a průkazní materiál jako prase :o) to mi prostě dávalo sílu jít dál a nevzdat to. Děkuju že ty fotky vkládáte, i když vim moc dobře, jak těžký je sebrat tu odvahu se vyfotit a ještě dát na web, když si jeden připadá nadrozměrnej .... ale ta odměna ve formě fotky porovnávací po pár měsících, to je prostě úžo žůžo a stojí to za to!

Díky za všechno. Dneska večer si dám pořádnej griliášovej pohár :o)))))