Je mi ze sebe strašný smutno. Koukám na sebe do zrcadla a říkám si, jak jsem to mohla nechat zajít tak daleko... po dítěti a zotavení se z císaře jsem se vrhla na hubnutí a dietu, a dosáhla jsem krásnýho vysněnýho úspěchu...a v ten ráz mi to už bylo jedno, radovala jsem se, že jsem to dokázala, místo abych se snažila se udržovat, zas sem spadla tam, kde jsem byla. Vlastně ne, teď jsem na tom ještě hůř. Stydím se za sebe sama, za to, jak vypadám, za to, že jsem líná, za to, že miluju jídlo a především za to, že si za to všecko můžu sama. Miliony výmluv. Miliony odhodlání se stejným koncem. Teď mě tyto stránky hrozně nadchnuly, opravdu moc, konečně něco, co jsem hledala, všechno na stejným místě, recepty, kontrola příjmu potravy, kontrola pohybu, všeho, tak co víc si přát... a v té mé tupě hlavě se zas klube ten červík pochybností..."Vždyť za týden jedeš na dovolenou, jak tam asi budeš hubnout...nemá cenu začínat..." Ale abych byla upřímná, nejradši bych ani nikam nejezdila. Stejně se u toho moře do plavek ani nevysleču, tak co. Navíc jedem se známýma, takže nedělám si iluze, že bych se ubránila alkoholu, cigaretám, jídlu... Ale jedno si uvědomuju dobře, tak bídně jsem na tom ještě nebyla :(