Kolotoč

Zdravím, jmenuju se Motýlka, jsem v nejlepším věku a jsem tlustá.

Tento blog zakládám zaprvé proto, abych se tu politovala, zadruhé proto, že s tím chci konečně něco udělat a s obojím právě potřebuju pomoct.

 Možná by to chtělo začít od začátku: moje problémy začaly na podzim r.2011, kdy jsem z práce ve skladě přešla do kanceláře. V té době jsem vážila zhruba 85 kg/ 170 cm a byly to spíš svaly, než špeky, takže mě to celkem netrápilo. Bohužel téměř současně se změnou práce přišla i ta nejzásadnější změna v životě - i přes ujišťování doktorů o nemožnosti početí jsem neplánovaně, nechtěně a naprosto nečekaně otěhotněla a porodila krásnou dcerku. To už byl červen 2012 a váha se zastavila na 105 kg.

Psychika dostala velkou facku při každém pohledu do zrcadla - vdávala jsem se za přítomnosti pouze svědků, rodině jsme to oznámili zpětně, protože jsem odmítla připustit, aby mě někdo viděl (nedejbože fotil) v bílých šatech…

Mezitím jsem se z města přestěhovala(z finančních a rodinných důvodů) na venkov, odkud téměř všichni známí odešli, tak jako předtím já, za prací.

Rok jsem byla s neustále křičícím miminkem zavřená v zapadákově, bez přátel, známých, času na sebe, jen ve společnosti dítěte a rodiny, a proto jsem zajásala, když přišla nabídka z práce na dřívější návrat. Domluva s manželem byla jednoduchá – zajásal nad možností se legálně na dva roky ulít z pracovního procesu a mně tedy nic nebránilo nastoupit zpět mezi přátele a kolegy do práce.  Bohužel mi došlo až později, jak jsem si naběhla…

Momentálně to mám do práce 40 km, což mi autobusem při nejlepší snaze trvá 90 minut ráno a  90 večer, denní dojíždění autem nepřichází v úvahu a když večer přijdu v 6 hodin domů, pohraju si s malou abych ji vůbec viděla a  udělám něco k večeři (vaření je moje parketa, muž se ho bojí jak čert kříže),opravdu nemám síly na to, ještě jít někam cvičit. Navíc se částečně starám o 93 letého dědečka, což v podstatě zahrnuje jenom nákupy(obstará manžel),nějaký ten úklid a dvě, tři hodiny týdně strávené na návštěvě, protože děda si nemá moc s kým popovídat..

Někdo by řekl – a na co si ta ženská stěžuje? Mám milujícího muže, krásné zdravé dítě, do budoucna plány na hypotéku na vlastní bydlení ve městě a práci od-do, která mě baví (i když mez námi, pracovní doba 8-16:30 není pro dojíždějící matky).. svět je povrchní a šaty dělaj člověka, JÁ jsem taky povrchní, tím pádem na vnitřní krásu nehraju, nejsem ošklivá, ale i přesto se mi nelíbí jak vypadám a moc bych chtěla obléknout šaty vel.40!!!

V mém případě nehraje roli lenost, ani přejídání, prostě nárazová změna životního stylu o 180° a naprostý nedostatek nejdražší komodity na světě - času, otřesné stravovací návyky (1-2x denně něco sním) a HLAVNĚ TA HLAVA…nevím, kde začít, jak to všechno zvládnout, abych se z toho nezbláznila…

Zkoušela jsem výživové doplňky, NaturHouse, ale tam mi dali akorát jakýsi seznam základních doporučení, který bych si stáhla kdekoliv na internetu a který mi vzhledem k časovým možnostem vůbec nepomohl. Zkoušela jsem běhat, prý je to nejnáročnější pohyb a nejvíc spaluje energii, ale doběhnu 100m a už nemůžu, takže je z toho pak akorát procházka. Na fitko nemám čas a momentálně nějakou dobu ani finance.

 
Právě začínám tady na StobKlubu a zkusím to touto cestou.
Výchozí pozice je 107 kg.

Moc by mi pomohlo, kdyby se našel  někdo, kdo to má, nebo měl podobné – poradil, jak to zvládnout a držel palce.