Mole milé spolubojovnice,
musím se prásknout!

Dneska - snad poprvé za poslední měsíc - mě přepadla iracionální žravka a já do červena překročila ouplně všechny semaforky... :-(

Teda – ne že bych se během sebekaučování sem tam nezačervenala (a samaforky se mnou), ale to většinou byly více méně plánované úlety na návštěvách či v hospůdce...

Ale dnes? V jednu chvíli si chystám na večeři knackebrot, lucinu a okurek a pak ... se najednou proberu a zjistím, že jsem už do sebe natlačila nad plán zbytek šunky, sýra, oříšky, jogurt, trochu medu... Jako by mi mozek přestal na půl hodiny fungovat.

Jasně, můžu se uklidňovat, že jsou to všechno vlastně celkem zdravé věci. Ale já se právě na těhle „zdravých věcech“ vykrmila!

Tak si teď sumíruju v hlavě, co se vlastně stalo:

-        stres v práci, pátek- jako bych se chtěla odměnit, že jsem to celý týden zvládala.

Ale sakra holky, já už se nechci nikdy odměňovat jídlem!!! Zasloužím si odpočinek, něco příjemného a krásného. Obézní tělo ale není žádná odměna!

-        stereotypy z rodiny- oba moji rodiče se snaží po stresu a námaze vypnout u jídla a alkoholu. Ale takhle cesta není pro mě!!

-        návrat k plánování a zapisování- oproti začátku míň plánuju a častěji se mi stává, že některý semaforek nedodržím- asi si to všechno ještě potřebuju zopakovat, takže zítra hezky naplánovat celý příští týden.

-         je čas navýšit příjem- Zhubla jsem od začátku sebekaučinku už 10% původní váhy. Možná si tělo chce trošku odpočinout? Jestli to bude tvrdit i nadále, umožním mu to. Sice bych chtěla po třech letech vidět sedmičku na začátku čísla na váze, ale co- svoje tělo jsem během života týrala dost, teď je na čase dát mu najevo, že je můj kamarád a jsem ochotna se s ním domluvit. :-)

Takže sumasumárum: Rozhodně nejsem ani náhodou za vodou a musím si toho být vědoma.  
Úlet se stal, ale nebudu si to vyčítat a trápit se tím. Alespoň jsem měla příležitost trošku prozkoumat pochody mého mozku i mého těla. :-)