Datum registrace: 24. 01. 2012
Muflonice
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 136532.25 km |
Kolo: | 66634.70 km |
Cvičení: | 5678 h 47 min |
Přátelé
Počet přátel: 14
?
Jak požádat o přátelství
Muflonice
Jak psát blog?Chvala manzelovi
28. 03. 2012
Mile damy,
asi bych mela napsat, jak jsem se k hubnuti se STOBem vlastne dostala. Uz nekolik let jsem citila, ze moje vaha a telesne proporce nejsou uplne idealni, nicmene se mi pak narodil syn, tak jsem hubnuti odlozila na dobu, az trochu povyroste. Vzdyt duse je preci dulezitejsi, ne?
Kdyz jsem kolem poslednich vanoc zacala pripominat spravne pripraveny pudink krizeny s moucnym cervem a ma vaha se dostala na 78kg/163 cm, manzelovy obcasne poznamky o rozmerech meho pozadi, ktere jsem do te doby vnimala jako laskyplny folklor, mi najednou zacaly vrtat hlavou. "Vzdyt ja preci nejsem tak tlusta!", myslela jsem si houzevnate "Ale jsi, uz ti jsou zase tesne dalsi kalhoty a sukne z leta jsi musela zabalit a dat do sklepa", odpovedel slaboucky hlas meho druheho ja. Sice jsem pak dve kila zhubla, ale o nejakem prijemnem pocitu z vlastniho tela nemohlo byt reci.
Proto jsem se ani nebranila, kdyz mi manzel na zacatku ledna navrhl zkusit kurz STOBu, o kterem jsem vedela z doslechu uz nekolik let. Po prvni lekci jsem se do hubnuti vrhla s velkou vervou. Manzel byl mym aktivnim postojem potesen, v prvotnim nadseni mi slibil, ze za kazde zhubnute kilo mi dopreje jako bonus masaz systemem 1.kilo - masaz 1x 14 dni, 2. kilo - masaz 1x tydne, treti kilo mi melo vynest masaz dokonce 2x tydne, atd. Protoze tento druh relaxace miluju a uz pri pouhem drbani zad ucuravam blahem, s radosti jsem souhlasila.
Realita byla nakonec trosku jina - po skonceni kurzu mam o 5.5 kilo mene a o masazi 4x tydne si muzu nechat jen zdat, ale manzelovi to nezazlivam, protoze pracuje na smeny a je mi ho lito uz pri pomysleni, ze by me jednou take musel masirovat i 15x tydne :)
Ostatne manzel vzal svoji roli vrchniho podporovatele jinak velice vazne a behem zapisovaci doby mi pripominal, ze si mam sve jidlo zvazit, na navsteve u jeho rodicu mi pomahal se krotit a fakt, ze je mu uplne jedno, co uvarim nebo zda vubec neco uvarim, mi neskonale pomohl.
Hodne me prekvapilo, kdyz se do procesu premeny meho zivotniho stylu necekane zapojil i muj triapullety syn. Od te doby, co ochutnal smakouna, mi ho vytrvale krade z lednicky a musim ho pred nim schovavat do spodni prihradky. Kdyz jsem v obchode uvazovala, zda koupime jeho oblibene parecky, tak se chvili zamyslel a pak prohlasil: "To nemuzem, byli bysme tlusty!" Navic pokazde, kdyz jdeme kolem McDonaldu, hlasite hlasi: "Tady maji to nezdravy jidlo", coz nic nemeni na faktu, ze nejakou tou, v tuku dukladne vymachanou, chutovkou nikdy nepohrdne. Tak jen doufam, ze moje hubnuti nezpusobi jeho dusicce celozivotni trauma :)
To je v kostce postoj me nejuzsi rodiny, pristup sestry a rodicu uz sice tak idealni neni, ale bohate mi staci podpora manzela a patri mu za to muj obrovsky dik.
Jak jste na tom vy s podporou vasich nejblizsich? Vase komentare me zajimaji, tak piste, co vam zrovna prijde k tematu na mysl.
Vase
Muflonice / Bara
P.S.: opet se omlouvam za absenci diakritiky, v praci nedisponujeme ceskou klavesnici
asi bych mela napsat, jak jsem se k hubnuti se STOBem vlastne dostala. Uz nekolik let jsem citila, ze moje vaha a telesne proporce nejsou uplne idealni, nicmene se mi pak narodil syn, tak jsem hubnuti odlozila na dobu, az trochu povyroste. Vzdyt duse je preci dulezitejsi, ne?
Kdyz jsem kolem poslednich vanoc zacala pripominat spravne pripraveny pudink krizeny s moucnym cervem a ma vaha se dostala na 78kg/163 cm, manzelovy obcasne poznamky o rozmerech meho pozadi, ktere jsem do te doby vnimala jako laskyplny folklor, mi najednou zacaly vrtat hlavou. "Vzdyt ja preci nejsem tak tlusta!", myslela jsem si houzevnate "Ale jsi, uz ti jsou zase tesne dalsi kalhoty a sukne z leta jsi musela zabalit a dat do sklepa", odpovedel slaboucky hlas meho druheho ja. Sice jsem pak dve kila zhubla, ale o nejakem prijemnem pocitu z vlastniho tela nemohlo byt reci.
Proto jsem se ani nebranila, kdyz mi manzel na zacatku ledna navrhl zkusit kurz STOBu, o kterem jsem vedela z doslechu uz nekolik let. Po prvni lekci jsem se do hubnuti vrhla s velkou vervou. Manzel byl mym aktivnim postojem potesen, v prvotnim nadseni mi slibil, ze za kazde zhubnute kilo mi dopreje jako bonus masaz systemem 1.kilo - masaz 1x 14 dni, 2. kilo - masaz 1x tydne, treti kilo mi melo vynest masaz dokonce 2x tydne, atd. Protoze tento druh relaxace miluju a uz pri pouhem drbani zad ucuravam blahem, s radosti jsem souhlasila.
Realita byla nakonec trosku jina - po skonceni kurzu mam o 5.5 kilo mene a o masazi 4x tydne si muzu nechat jen zdat, ale manzelovi to nezazlivam, protoze pracuje na smeny a je mi ho lito uz pri pomysleni, ze by me jednou take musel masirovat i 15x tydne :)
Ostatne manzel vzal svoji roli vrchniho podporovatele jinak velice vazne a behem zapisovaci doby mi pripominal, ze si mam sve jidlo zvazit, na navsteve u jeho rodicu mi pomahal se krotit a fakt, ze je mu uplne jedno, co uvarim nebo zda vubec neco uvarim, mi neskonale pomohl.
Hodne me prekvapilo, kdyz se do procesu premeny meho zivotniho stylu necekane zapojil i muj triapullety syn. Od te doby, co ochutnal smakouna, mi ho vytrvale krade z lednicky a musim ho pred nim schovavat do spodni prihradky. Kdyz jsem v obchode uvazovala, zda koupime jeho oblibene parecky, tak se chvili zamyslel a pak prohlasil: "To nemuzem, byli bysme tlusty!" Navic pokazde, kdyz jdeme kolem McDonaldu, hlasite hlasi: "Tady maji to nezdravy jidlo", coz nic nemeni na faktu, ze nejakou tou, v tuku dukladne vymachanou, chutovkou nikdy nepohrdne. Tak jen doufam, ze moje hubnuti nezpusobi jeho dusicce celozivotni trauma :)
To je v kostce postoj me nejuzsi rodiny, pristup sestry a rodicu uz sice tak idealni neni, ale bohate mi staci podpora manzela a patri mu za to muj obrovsky dik.
Jak jste na tom vy s podporou vasich nejblizsich? Vase komentare me zajimaji, tak piste, co vam zrovna prijde k tematu na mysl.
Vase
Muflonice / Bara
P.S.: opet se omlouvam za absenci diakritiky, v praci nedisponujeme ceskou klavesnici
Hodnocení (33 hlasů):
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
28. 05. 2013 12:43
ajanka
Myslím si,že podpora rodiny je super.Já svoji informovanost o tom co jím a jak je které jídlo kalorické předávám své 12-ti leté dceři,hodně si na těchto stránkách přečetla o skladbě jídelníčku a pohybu a o ostatních zajímavostech,které tyto stránky nabízejí a má určitě do budoucna větší přehled.I v tom,že jídlo se dá "odlehčit" a i česká kuchyně se dá dělat zdravěji,což má do budoucna určitě velké plus,protože taky bude mít jednou rodinu a bude jí muset vařit,tak aspoň zdravě.
03. 05. 2013 16:54
Ahojky jsem na stobu od půlky února ze začátku jsem měla 69kilo tedka mám 60.Všichny kromě manžela byly chytří jak to nepůjde proč si nedám sladký atd.Ted když jsem 10kilo zhubla už se vyptávají jak na to atd.Určitě si nenechejte od nikoho znechutit vaší snahu jelikož výsledek obdivné pohledy a pochvaly za to stojí:-)a hlavně naše zdraví je to nejcenější co máme, jen to chvíli trvá než nám to dojde:-)držím všem palečky:-)
18. 03. 2013 10:19
skvělá podpora od manžela i syna, mě částečně podporuje dcera i ona začala zdravěji jíst a ven se mnou tady chodí pokud je zrovna doma
18. 03. 2013 07:52
Tak to je dobře,když je v manželovi opora !Já mám doma hodného chlapa ,se vším pomůže ,ale je fakt,že hubnutí by potřeboval spíš onpři 176cm má 105kg sem tam se drží a když jsem mu navrhla tyto stránky rezolutně odmítl.No a mě říká na stará kolena jooo bude mi 53 let jen když se mu to hodí,řekne jsi mladá holka furt máš méně než já tak z mého hubnutí není nadšený ,ale už si zvyká a neremcá.Jinak je to zlatíčko.
10. 03. 2013 15:57
To je paráda, mít takového manžela. Můj manžel se mnou chodí na procházky, vymýšlí trasy, velice mne podporuje. Má radost z každého mého shozeného půlkila, já si vaším svoje jídlo a on nevyžaduje nějaké náročné vaření pro něj, vždy to nějak uděláme, aby se dobře najedl i při tom mém jídle. Něco si tam přidá a je to.Je fajn..
10. 03. 2013 15:03
uplně mě to pohladilo po duši. děkuju... jsem na opačné straně. Mě přivedla do téhle party právě moje žena a její úspěch. jsem a budu jí za to hoodně vděčný a dnes večer se nabídnu s masáží :-))
10. 03. 2013 15:02
Podpora někoho, koho milujete a on miluje Vás, je v tomto rozhodnutí to nejdůležitější...
09. 03. 2013 22:13
přítel mě vytáhl z anorexie...v době, kdy jem byla anorektičkou e mnou začal chodit...chudák si asi neodvedl představit co to bude znamenat, ale neutekl, seděl se mnou hodinu nad jogurtem než jsem ho spolkla, obdivuji ho a dnes? Jsme spolu déle než tři roky a je to báječnej chlap :)
09. 03. 2013 16:01
určitě je dobře,když má člověk po boku spřízněnou duši,je to i jistý závazek nejen k sobě ,ale i k tomu,kdo to s námi dokáže sdílet.Takových manželů asi moc není,moc vám fandím,oběma.také jsem před 3 lety absolvovala kurs Stob obezitě,zhubla jsem necelé 4 kg,největší radost jsem však měla z toho,že shozená kila byly pouze tuky.
03. 03. 2013 20:56
Já jsem chodila do Stob kurzu předloni, ale asi nebyla ještě ta správná doba na změnu životního stylu. Takže jsem to ani nedokončila. Mít podporu někoho z rodiny je úžasná věc;-)
01. 03. 2013 13:28
Ahoj, tak to je perfektni manzel. Ten můj na Stob koukal ze zacatku neduverive, ale kdyz jsem za 3tydny zhubla 3kg zjistil, ze to funguje a podporuje me. A nerve kdyz uvarim novy alternativni recept a moc se mi nepovede. Dokonce jí i rybu :-) A diky tomu ze ji to co ja, tak i kdyz si jidelnicek nepise sem zhubnul 2kg. :-)
28. 02. 2013 11:37
Ahoj, zacala jsem pred 4 dny se zapisováním a mám 1 kilo dole, hurá opravdu to funguje. Co se týce manzela, jsem vdaná 30 let, muj muz je porád stíhlý a muze sníst co chce. Nasla jsem stránky Stob a s nadsením jsem mu vyprávela, ze zacínám. On se jenom smál, asi mi neverí. Nikdy mi moji váhu nevycítal ale vím, ze by byl rád kdybych trochu zhubla. Ale tím, ze mi neverí, mne jeste víc namotivoval. Nedelám to ale kvuli nemu, delám to kvuli sobe. Mám uz bolesti kolen a kyclí. Merím 160 cm a vázím 80 kg. Vzdy jsem vázila nejví 62 kg, tak je jasné ze 18 kg navíc uz není zádná legrace,hlavne po zdravotní stránce, ale priznám se i po té vzhledové. Kdyz se podívám do zrcadla, vubec se sobe nelíbím. Ale vsechno jde, jenom to chce zatnout zuby a nezdávat se....
27. 02. 2013 19:56
Tak tohle je bajecne, kde se takovy muz da "uhnat"? :-)
Me okoli bohuzel "motivuje" formou vycitek a jak to bejvalo a proc na to nemyslim a to mi teda moc nezabira...Taky pripadne e-maily - moc jsem o tobe premyslel/a a nemuzu spat, co vsechno si dokazala a ted mi prijde, ze to zahazujes.
Rozhodla jsem se bez vycitek, ze podobne maily uz jen z prvni vety zahazuji a laboraty nectu a citim se lip a delam to pro sebe... :)
Me okoli bohuzel "motivuje" formou vycitek a jak to bejvalo a proc na to nemyslim a to mi teda moc nezabira...Taky pripadne e-maily - moc jsem o tobe premyslel/a a nemuzu spat, co vsechno si dokazala a ted mi prijde, ze to zahazujes.
Rozhodla jsem se bez vycitek, ze podobne maily uz jen z prvni vety zahazuji a laboraty nectu a citim se lip a delam to pro sebe... :)
27. 02. 2013 17:22
Tak já to mám doma taky dobré, ten můj sní snad všechno a je pořád hubený. V práci si dává knedle, takže o víkendu je nevyžaduje. Jen mu dávám větší přílohy. A co je plus, je to rybář a miluje ryby. Tak už se těším až na chatě zase nějakou chytí a hodíme jí jen tak přírodně na gril.
26. 02. 2013 00:52
manžel mě podporuje tak, že si sladké schovává k sobě do postele,abych v noci,když krmím malou neměla nutkání-bylo to na mou žádost a vůbec se mi nesmál,že se neovládám.
25. 02. 2013 16:21
Potřebovala bych podporu rodičů, ale ti se mi jen smějou, když si vážím jídlo. Kamarádky mě podporují, ale od kamarádu slyším, že jsem hubená, ale já se tak necítím. Takže tam bych tu podporu potřebovala, taky slyšet.
29. 03. 2012 12:04
Takový manžel je jako dar z nebes! Naštěstí se také mohu chlubit tím, že přítel jí cokoli uvařím a ani nepozná, jestli je to dietní nebo ne, což mi hodně ulehčuje vaření :) U tebe mi přijde skvělé, že i dítě si všímá, třeba si z toho i něco zapamatuje do budoucna :)
29. 03. 2012 10:54
Obdivuji a závidím..co bych za to dala, aby můj přítel taky měl pochopení pro vážení a večeři v podobě zeleniny s čistým tvarohem...ale k tématu. Co se mi líbí nejvíc, je postoj tvého dítka a budování správných návyků již od mala...takže rozhodně si nemyslím, že bys mu tím způsobovala nějaká trauma, ještě ti za to jednou poděkuje. Až budu mít taky prcka, tak si piš že dohlédnu na to, aby až do školního věku nepozřelo nic fastfoodového, sladkého, přesoleného a pod...vidím to na dceři mé známé, která jí vůbec až do 3 nebo kolik let nedávala sladkosti, nesladila mléko medem a pod, holčička nemá žádný kazy, neloudí blbosti v krámě, ve školce si sice něco vezme, ale nevyžaduje pořád sladké dokola. A hlavně si nenavykne na blbý chutě, které se těžko spravují v dospělosti. Držím pěsti ať se ti hubnutí povede a ty budeš spokojenější a krásnější. :)
29. 03. 2012 10:48
Podpora v rodině je důležitá, od manžela k nezaplacení... To mi doma chybí.
29. 03. 2012 07:41
Tak to je bezva podpora od manžela :-). Já jsem na tom podobně. Mám dva kloučky, jednomu je 4,5 roku a druhému 8 měsíců. Manžel by mi asi nikdy přímo neřekl, že jsem tlustá, ale občas něco jen tak trošku naznačil... No, ale hlavně já jsem se necítila ve své kůži. Dřív mě bavilo si kupovat hezké oblečení a tak a poslední dobou jsem byla kolikrát otrávená, když jsem si šla něco koupit. Buď mi to nebylo vůbec, nebo se mi to stejně nakonec nelíbilo (no, na štíhlejší postavě to prostě vypadá líp). Našla jsem tyhle stránky a začala pomalu hubnout. Manželovi jsem to zezačátku neřekla a čekala, kdy si toho všimne :-). Měl z toho hroznou radost, přece jenom je pro něj asi příjemnější, když bude mít vedle sebe ženskou k světu a ne někoho, kdo je naštvaný sám na sebe.
28. 03. 2012 23:28
V těhu jsem přibrala tak že na porodní sál jsem šla s rovnou stovkou :-( jenže nejsem sama kdo přibral, přítel si z mého těhotenství odnáší 15kg, on mi pořád tvrdí, že vypadám dobře a že hubnout nemusím, a že on hubnout nehodlá protože nebude jíst žádne blivajzy.... jenže on vubec netuší že všechny jídla které mu připravuju poslední dva a půl týdne jsou ve zdrevějším stylu nenapadně ho vedu k pravidelnému režimu, jen cvičit ho asi nedonutím :-/ takže já se musím hlídat sama tak snad to zvládnu, zatím to jde moc dobře až jsem překvapená. Všem přeju at se želvičky sunou pěkně k cíli .-)
28. 03. 2012 22:34
Ahojky múj manžel sice nikdy neřekl,že jsem tlustá,ale já už jsem se na sebe nemohla podívat do zrcadla(180/102).A tak jsem začala hledat na netu.Našla jsem však pouze nějaké čaje a nápoje za tisíce.Do toho se mi ale vůbec nechtělo.Pak jsem sedla na kávu ke kamarádce a ta mi řekla o STOBU.A ted´na něj nedám dopustit.Manžel se nijak nevyjadřuje a např. včera jsem dělala dvojí jídlo.Sobě květákový mozeček a manželovi obalovaný květák.Občas se však pereme o zeleninu.Možná, že se časem i přidá,ale nutit ho nebudu.Na aktivní podporu mám hodně jiných lidiček.Tady ve STOBU a v práci.Ale postoj Tvojí rodiny je skvělý.
28. 03. 2012 22:30
Miluju chlapa, co dokáže svou ženu takhle podpořit :) Taky mám něco podobného doma :) Občas konzultuju, jestli můj výmysl a následný výtvor pozře, ale jinak je to zlatíčko :)
Držím palečky, musíme přeci to sádlo trochu setřást
Držím palečky, musíme přeci to sádlo trochu setřást
28. 03. 2012 22:09
ahoj , mě také manžel podporuje - hlídá dětičky , když jdu cvičit, jí to samé co já , jen si přidává větší porce a více příloh.Ostatní jsou mimo - neustálé kecy - že nejsem tlustá , že nemusím zhubnout a tak ,druzí zase ,že ať se nedivím vždyť mě vidí pořád jíst !!!- Jsem tu teprve 3 týdny tak , nevidí žádné úspěchy , těším se až budou říkat, že jsem zhubla - a já jim odpovím jím a přesto hubnu :-))))
28. 03. 2012 22:02
Podpora nejbližšího okolí dělá divy :-) A s motivací na to manžel šel moc dobře. Přeji ať se daří, dle čísel těch másel navíc není zase tolik, aby se s tím nedalo zatočit ;-)
28. 03. 2012 20:58
Já STOB našla náhodou před dvěma a půl měsíci, když jsem zoufale hledala na internetu jakoukoliv pomoc po tom, co mi přítel řekl, že se mu sice líbím, ale že má o mne strach a že bych se sebou měla něco začít dělat. Prý jsem příliš mladá na to, abych se nemohla hýbat. Tak jsem si pobrečela, on si nadával, že nebyl zticha - ale díky tomu jsem dnes tady. Mám o devět kilo méně, energie, že mi kape ušima a narozdíl od předešlých pokusů o zhubnutí mám dobrou náladu a nejsem závistivá při pohledu na cpoucí se spoluobčany. Příteli jsem za tu dobu už poděkovala několikrát a snad mu bude odměnou, že se za mne nebude muset stydět. A taky jsem tady našla fůru superlidiček, kteří neváhají s podporou a s vlídným slovem, když zrovna nesvítí sluníčko.
Vítej mezi námi, ať se ti tu líbí a ať ti želva cválá k lepším zítřkům :-)))
Vítej mezi námi, ať se ti tu líbí a ať ti želva cválá k lepším zítřkům :-)))
28. 03. 2012 20:26
Kdybys tam omluvu o diakritice nenpsala, ani bych si nevšimla. Můj manžel mně podporujr obdobně jako tvůj. Vařím stejné jídlo pro nás pro oba. manžel si bere více přílohy a někdy se dojí něčím, co já mu sice neschvaluji, ale nezakazuji. Tvé výsledky jsou výborné.. Gratuluji.
Muflonice
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?