Každý asi známe situace, kdy jdete městem a vrhnou se k vám prodavači všeho možného. Ať už se jedná o nálepky, tužky, věštění z ruky či mobilní operátory. Jedna taková s hubnoucími přípravky si dneska vyhlédla za oběť mě. Nicméně já se nehodlala nechat ulovit.

Bylo těsně před poledním když jsem si usmyslela vydat se na lov něčeho dobrého k snědku. Slunce se jako již několik dní schovávalo za temnými hutnými mraky a podobná byla i moje nálada z hromady ostatních lovců pátrajících co by kde sezobli v centru města. Pomalu jsem si razila cestu kupředu za vidinou jídla když tu se, ani nevím odkud, vynořila. Byla vysoká, pěkná, dlouhé hnědé vlasy jí spadali na ramena. Usmála se, a já netušíc co bude následovat, ji úsměv oplatila.

"Slečnó" najednou vykřikla a vrhla se ke mě. "Vy potřebujete zhunout!". Hlouček lidí na zastávce, kterou jsem právě míjela se pobaveně zasmál. Zmateně jsem se zastavila.

Pumba v mé hlavě vyskočil na své nožičky a hlasitě se ozval "To myslíte mě?!" (kdo neznáte Lvího krále doporučuji se podívat na YouTube.com a hledat pod Lví král - Pan Prase)

"Promiňte?" nechápavě jsem se otázala. Slečna evidentně potešena, že se jí podařilo někoho ulovit se ke mě vrhla nevšímaje si pohledu rozzuřené slonice.
"Vy potřebujete zhubnout, že?" opakovala již méně hlasitým tónem.
"Myslíte?" odvětila jsem a ona opět ignorující ironický tón hlasu se ke mě blížila s důvěrou malého chlupatého zvířátka, které leze lvovi do tlamy.
"Jistě by jste nějakých, takových dvacet kilo chtěla schodit, že?" mile se usmála.

Pumba v mé hlavě znovu vykřil "To myslíte mě?!"

"Chcete říci, že jsem tlustá?" pronesla jsem klidným hlasem a periferně viděla korpulentní dámu čekající na autobus, která na mě spiklenecky mrkla.
"To samozřejmě ne. Ale každá žena je se sebou nějak nespokojená, když má faldík tu či támhle." pokusila se o přátelský tón.

Pumba už začínal zuřit "To myslíte mě?!"

"Promiňte, kde mám podle vás nějaký ten faldík." lev se pomalu blížil k oběti a hodlal jí dokázat, že se jen tak podrobit nedá.
"Takhle jsem to nemyslela. Vám to samozřejmě velmi sluší." snažila se odvrátit neodvrátitelné.
"Děkuji." pousmála jsem se "Tedy jsme se schodli že váš přípravek nepotřebuji, souhlasíte?" přívětivě jsem se usmála tentokráte já. Slečna překvapena novostí situace s kterou se ještě nejspíš nesetkala jen zamrkala řasami.
"Ale..." pokusila se odporovat
"Tedy vám děkuji za nabídku a přeji příjemný den." pokračovala jsem a zůstala na ni přímo koukat.
"Jistě. Jistě. Vám také." zablekotala a zmateně se otočila. Slonice vyhrála a čekající na zastávce se potutelně usmívali. Budiž jí k dobru, že se pokusila co nejrychleji dostat zpátky do své role a aby zamaskovala přechozí fiasko vrhla se na první slečnu kterou uviděla. K její smůle to byla vysoká blondýnka s tělem rovnou na molo.
"Slečnó vy potřebujete zhubnout." začala svou tradiční větou a vrhla se k ní. Blondýnka nezaváhala a nedala jí jedinou šanci. "Ne" odvětila a otočila se od ní. Nebohá prodejkyně zázračného hubnutí vyrazila jak srnka rušnou ulicí a když jsem jí naposledy viděla prchala stále dál a dál.

A Pumba v hlavě spokojeně zachrochtal "Pro vás jsem vždycky PAN Prase."

Teď zpětně mi je jí samozřejmě líto, ale měla mít trošku ohledů a slušného vychování. Doufám, že se to mezi nimi roznese a chvíli se mi nikdo nebude snažit prodat zázraky na počkání a nemožné do tří dnů =)