Nevím, jestli si pamatujete (nebo jste ho měli díky svému věku vůbec šanci poznat :-) ) televizní pořad, u kterého si nepamatuji název, ale začínal asi takto:"A mohl byste nám povědět nějakou veselou historku z natáčení?" a pak následoval sled někdy vtipných historek z natáčení různých pořadů v podání různých herců ... Ne - nevadí :-) trochu ho nahradím a tak tady můžete ode mě očekávat popis pro mě humorných situací se schody.
     Dopředu upozorňuji, že mám ráda i černý humor, takže někdy to může být čtení pouze pro otrlé ...
Hned na úvod jedna historka z metra:
      Spěchala jsem na cvičení a šla jsem po schodech z vestibulu nahoru na povrch. Vedle na eskalátoru jel chlapeček cca 5tiletý s maminkou. A jak tak šlapu, tak jsem slyšela: "A mami, proč ta paní nejede s námi?" Maminka hbitě odpověděla:"Nebylo tady místo, tak jde pěšky" (na obranu maminky musím říct, že zatímco já šla nahoru sama, tak na eskalátoru bylo docela narváno). Chlapeček povídá:"Tak já jí to místo udělám, aby nemusela šlapat nahoru a nebolely jí nožičky" (gentleman :-) ). Maminka odpověděla: " To nejde, ta paní sem nemůže, ten pás se nesmí přelézat".
      Já už mezitím byla nahoře, supěla jsem jak sentinel a šla jsem na tramvaj. Za chvíli mě došla maminka s chlapečkem, který povídá:"Hele, mamí, to je ta paní, a nožičky ji určitě bolej, já jí je jdu pofoukat". Přišel ke mě a říká:"Paní, hele, tebe bolej nožičky, že jo? Tak až zase pojedeš, tak zatelefonuj, já ti udělám místo". Poděkovala jsem chlapečkovi a nastoupila jsem do tramvaje.
     Teď mě napadá, že jsem si mu měla říct o to telefonní číslo, protože někdy mám pocit, že getlemani už vymřeli a tenhle z něj ještě nevyrostl :-)

Březen - Další 2 historky, jejichž hlavní aktérkou je jedna z mých nejlepších kamarádek (a já):

    Šly jsme spolu na "psychoanalytický nákup" (tak ona říká tomu, když má dost celé své početné rodiny, podnikání atd. a potřebuje se "odměnit" :-) ) a stavovala se pro mě v práci. A protože já jsem potřebovala ještě něco dodělat, tak jsem ji vzala k sobě do kanceláře - 5. patro :-)) A jak už víte, tak výtahy jsou v pro mě v poruše :-) a říkám jí: "Helčo, pojď, půjdeme pěšky".
     Neřekla nic a začala se mnou šlapat. Pak asi ve 4. patře mi říká:"Ty si dáš za cíl vylézt na Everest a já to mám šlapat místo tebe!". Jen jsem suše odvětila:"Omyl, má milá, omyl! Ne místo mě, ale se mnou!". No přiznám se, že mě zachránilo jen to, že nemohla popadnout dech :-), protože jinak by mě určitě zabila... Ten její pohled vraždil :-))

Ale nemyslete si, hned v jednom obchodě plném textiĺu v centru Prahy mi to vrátila i s úroky:   
     Vlezli jsme tam - chodící schody tam nejsou ani omylem, ale Helča nelenila a zeptala se postávající prodavačky:"Prosím Vás, tady kamarádka ráda šlape do schodů, kde jsou tady normální schody?" Dívka vykulila oči, pokrčila rameny, kamsi odběhla s tím, že se jde zeptat a po chvíli přišla zřejmě se svou nadřízenou, která nám řekla:" Prosím Vás, my jsme MODERNÍ obchod, my tady máme POUZE  eskalátory!" a odkráčela ...
    Když jsem se podívala na kamarádku, které začaly cukat koutky od smíchu, tak jsem ji radši hned zatáhla do nejbližší kabinky, aby se začala smát až tam :-)
   A poučení? V MODERNÍCH obchodech normální schody nehledej :-))

Květen - Další veselá historka, na jejímž počátku stál můj čerstvě dospělý syn - aneb Když jeden říká totéž, nemyslí totéž ...
     Plánovali jsme s partou známých prodloužený víkend teď v květmu a synátor se na Ksichtoknize (pro nepoučené Facebook :-) ) bavil s jedním z organizátorů a napsal mu:
"A jsou v tom výletě nějaký rozhledny?"
Odpověď zněla: "Jo, asi dvě"
Syn: "Hele, tak se mi zaruč, že žádný další nepřibudou, to víš, máma teď leze na Everest a je schopná přibalit schody i do chleba s máslem"

     Pak se asi dva dny nic nedělo a dneska mi přišla SMS od jedný kamarádky ze stejný party. Znění: "Pry se chystate do Himalaji, kdy? My bysme se s Petrem pripadne pridali, pokud by to bylo financne unosny. A kym jedete?" A tak jsem musela nic netušící kamarádce k její lítosti vysvětlit, že ten můj Everest jsou jen a jen schody a ne žádné Himaláje :-))

Květen II - Schodolezecká píseň od kamarádů
     Plánovaný prodloužený víkend se uskutečnil :-) A kromě toho, že jsem utahaná jak kotě a dnes to vidím na velmi časný odchod do postele, kamarádi mi složili písničku, která Vás možná pobaví:
1. sloka: Leze, leze po schodech,
              nemá nohy, plíce, dech,
              plíce nejsou, lýtka pálí,
              ale hlavou už je v ráji, žádný spěch.

2. sloka: Leze, leze do patra
              a funí jak ondatra,
              až z ní bude lasice,
              dá ty schody lehounce
              a my budem mít pech.

Recitativ: Kdepak je ten Everest§ No přece v Himalájích!
               Ale to se pletete - když do schodů šlapete!

3. sloka: A když jsou jich tisíce,
              jsou pak ze žen štíhlice,
              a z mužů zas junáci,
              jo schody, ty se vyplácí!

4. sloka: Tak se toho nebojte,
              pevné boty obujte,
              kdo se chodů nebojí,
              na Everestu obstojí,
              a nešlape nadarmo,
              má Himaláje zadarmo! 

Květen III - z jedné rozhledny
      U toho rozhovoru dole jsem nebyla, já už šlapala nahoru, prásknul to na naše kamarády syn :-)
Kamarád: "Hele, Kubo, a máte doma schody?
Syn: "Máme"
Kamarád: "A to je tam máma nechala postavit kvůli Everestu?"
Syn: "Ty už tam jsou od začátku"
Kamarád: "Ty v...e, proč teda Messner jezdil do Himalájí, mohl jet k vám" ... následoval hurónský řev, který jsem slyšela až nahoru, kam jsem mezitím dofuněla :-)

Květen IV- Na deskové hře žádné použitelné schody nejsou
     Ten víkend byl s partou kamarádů, se kterou hrajeme deskové hry. U jedné jsme večer seděli a já si promýšlela svou strategii pro svou další hru a syn mi povídá: " Nezdržuj a hraj! Jak tak koukám na tu věž, tak zkoumáš, jestli tam jsou schody, ale ty si stejně nemůžeš započítat, protože nejsi moucha, aby ses tam vešla, tak aspoň nezdržuj a hraj!" Úplně jsem z jeho komentáře zapomněla, co jsem chtěla udělat :-)

Květen V - I na pražských věžích se dají počítat schody
     Tak jsem se včera musela zúčastnit akce zaměstnavatele, která se zove "teambuilding". Co na tom, že náš tým už je týmový dost, že jsme stabilní asi 3 roky a žádný nováček nepřibyl?
      No, na začátku mé proměny do hubena jsem se rozhodla, že se nebudu zbytečně rozčilovat a tak se nerozčiluju a dělám to, co si zaměstnavatel přeje, protože mě přece jen živí, že ...
    Takže - včera jsme dostali hned ráno seznam pražských památek a měli jsme v rámci této akce do určité hodiny přinést jakési artefakty z těchto míst a posléze zodpovědět na otázky, které jsme dopředu nevěděli - to asi abychom si prověřili a stmelili naši všímavost a znalosti :-).
    Zcela dobrovolně jsem si vzala některé pražské věže, takže Vám teď můžu napsat počty schodů na některých z nich :-))

Petřínská rozhledna - 299 schodů
Staroměstská mostecká věž - 138 schodů
Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně - věž - 303 schodů
Novoměstská radnice - 221 schodů
Prašná brána - 186 schodů

     Všude jsem byla a poctivě počítala a našemu týmu přinesla krásných 15 bodů navíc, protože doplňující otázka zněla: "Kolik je na těchto věžích schodů?" - zatímco ostatní týmy se snažily připojit na internet a zjistit to, já to vysmahla ihned - no prostě - dostali jsme těch 15 bodů a v celkovém hodnocení jsme byli rázem na druhém místě :-))
     Sladkou odměnu v podobě bonboniéry jsem s díky přenechala svým kolegům, ale to jedno pivo, které mě v hospodě zaplatili, jsem s chutí vypila :-) a pak krásně započítala :-)) (i ty schody do mého Everestu :-) )

Červen I - Ta historka nemá se schodama nemá skoro nic společnýho, snad jen potvrzení, že je šlapu :-)
     O víkendové hec akci v Krkonoších šel ze Sněžky přede mnou syn s naším kamarádem a on se ho zeptal: "Kubo, na co že to jede máma?"
Syn:"Jak jede, tomu nerozumím"
Kamarád:"No já myslel, na jakej pohon, jako pomyslně, že ještě pořád šlape ..."
Syn:" Jo ták, hm, asi na shozený kila špeku, vyšlapaný schody a na Sněžce si lupla jeden proteiňák..."
Zlatíčko :-))

Červen II - Jsou i horší matky než ta naše!
     O víkendu jsme navštívili moje příbuzné v Orlických horách. Bylo krásně, začal jezdit cyklobus a tak nás to inspirovalo k menšímu cyklovýletu. Dojeli jsme k rozhledně Vrbice u Rychnova nad Kněžnou a těsně za námi dojela rodinka - jak bych to decentně řekla - s dvěma puberťáky v rozkvětu :-)) I Kuba pozdvihoval obočí, když je slyšel a to od nich nemá věkově daleko :-)
     No, prostě, slezli z kol a rodiče je nahnali na rozhlednu (asi aby se vysílili a přestali mít blbé kecy :-) ) Šli jsme s Kubou a bráchou za nimi, já jako obvykle počítala schody a oni spolu diskutovali: "Ty v..e, to je vopruz, rodinnej výlet, matka s fotrem zůstanou dole a my šlapem jak blbci nahoru, příště se na to v...ru!"
    Vyšlápli nahoru, my taky, ještě měli nějaký komentáře, my už jsme z nich dostávali záchvaty smíchu a když se chystali jít dolů, tak jeden z nich povídá:"Ty v...e, ani jsem ty schody nepočítal, to by mě teda zajímalo, kolik jich bylo". Tak jsem suše odvětila:"118" Pak následoval údiv a:"Co?" Já:"Těch schodů je 118". Na to jeden povídá druhýmu:"Tý v...e, zlatá naše matka, tahle je nažene nahoru a ještě jim ty schody počítá!" A sunuli se dolů.
     A my jsme nahoře dostali takový záchvat smíchu, že jsme se tam lámali v pase :-) A pak když jsme slezli dolů, tak se jejich rodiče po nás tak trochu divně koukali. Docela by mě zajímalo, co jim ti jejich dárečky o mě napovídali :-)) Ale jak říkal synátor:"Mami, radši to ani nechtěj vědět, třeba by tě ještě obvinili z týrání!" :-))

Červenec - Jedna sázka o malé pivo :-)
     Nebyla to sice sázka o prodej Karlštejna :-)), ale přesto mi hóóóóódně včera zvedla náladu :-) A mým kolegům - kontrolorům taky :-))
    Na úvod - máme pana ředitele - mladého, aktivního, sportovce, slušně oblékaného, zkrátka in :-)). Nás, obyčejný plebs, přehlíží jak lány a když už si všimne, tak jen proto, aby nám přinesl nějakou novou myšlenku, která nám zaručeně zjednoduší práci ... Určitě to znáte a pokud ne, tak možná někdy poznáte :-)

   No a včera jsem utrpěla úraz :-)) a společně s kolegy jsme měli být na přehlídce úspěchů našeho odboru před generálním ředitelem :-)) Takže jsme se všichni vystrojili, pánové si vzali i kravaty a vydali jsme se vstříc novým zítřkům :-))
   Náš generální sedí ve 13. patře na generálském patře v jiné budově. Ovšem, když jsme tam došli, tak se zjistilo, že nejezdí výtah - lépe řečeno, že jezdí jen jeden. Dole lidí jak ..., než přijel, trvalo to notnou chvíli a kolegové začali před našim ředitelem vtipkovat, že půjdeme nahoru pěšky. A pan ředitel, vědom si své věkové převahy mládí a bůhvíčeho prohlásil, že tomu, kdo bude nahoře dřív než on, zaplatí malé pivo a že to udělá před generálním ředitelem, kde prohlásí, že má malou fyzičku, protože ho předešli jeho starší podřízení. Podmínkou bylo, že si nikdo neuvolní kravatu, nesundá sako a půjde tak jak je :-)) Nějak zapomněl na to, že dámy kravaty obvykle nenosí :-)

   Kolegové se na mě podívali a řekli:"Když ho trhneš, tak tě pak dolů vlastnoručně sneseme a ty piva ti zaplatíme dvě" :-) Jsem pro každou špatnost a tak jsem se rozhodla, že tam budu dřív i kdybych měla vypustit duši :-) Bylo nás víc, z žen se přidala ještě jedna kolegyně, která běhá maratóny, pan ředitel to odstartoval a vyrazili jsme.
 
    Jenže - řečeno sportovní terminologií - přepálil začátek :-)) Vyrazil jako o život a zatímco já a rozumní jsme byli ve druhém patře, on už byl ve třetím a bral schody po dvou. Jenže když došlo na sedmé patro, tak mu nějak došel dech a svaly - teda ne že nám ne, já myslela, že padnu za vlast a firmu :-), ale předejít upoceného, zarudlého pana ředitele s napevno uvázanou kravatou u krku a v upnutém saku mě stálo za ten pohled :-)
 
     Zkrátím to - dalo nás to před panem ředitelem všech 8, kteří jsme se k tomu odhodlali, poslední 4 patra za hurónského povzbuzování zbývajících kolegů, kteří mezi tím jeli výtahem a dozvěděli se to a protože pomsta je sladká, tak když nahoru vyšlápnul pan ředitel, tak ho už pro změnu vítal náš generální, kterého mezitím jeho sekretářky informovaly, a trval na tom, aby bylo řečeno a vykonáno to, co bylo slíbeno :-))

    P.S: Od kolegů dolů jsem se nést nenechala, ale pivo mi koupili :-) a to že mám nohy v jednom ohni a plíce v ... jsem panu řediteli taky nehlásila :-))

Červenec II - Schodýýý - tady takýýýýý!
    Opět jsme strávili víkend s partou našich báječných kamarádů. V sobotu jsme se vypravili na výlet na hrad Helfenburk. Bylo docela vedro, naštěstí většina cesty byla lesem, kde bylo příjemně a také jsme se bavili komentáři na téma "kešky" - naši kamarádi jsou totiž vášniví provozovatelé geocachingu :-). Tomuhle trendu jsme sice ještě nepodlehli :-), ale chodíme s nimi rádi :-)
   Na hradě se rozhodli, že když prý počítám ty schody, tak musím projít opravdu všechny, které tam jsou a některé nejlépe 2x :-) Nejdřív to začalo nevinně - hlásili dopředu, kde nějaké jsou - "Petro, tady!", "Petro, tady taky!", "Tady je máš taky!", ale poté, když se k nim přidal jakýsi oddíl malých dětí (cca 1. třída), kterým to připadalo jako zábavná hra a začali z různých míst hradu křičet "Tady, schodý, takýýýýý", "Schodýýýý, tadýýýý nejsou!", začala jsem si připadat jak v blázinci :-) 
   Ozvěna je zkrátka potvora :-) Pak už to nevydržel jeden z dobrovolníků, kteří hrad opravují a uprostřed nádvoří zařval:"Žádný schody, tady bude ticho!" Všechno kolem utichlo, ale jeden z těch malých špuntů schovaný za kamenem to nevydržel a nahlas řekl:"Tak já teda mlčím, ale TADY jsou fakt takýýýý. A tříííí!" A začalo to nanovo :-)
   Přiznám se, že jsme s kamarády zbaběle prchli :-) Když jsme prošli bránou, tak za námi běžel jeden z těch řemeslníků a úplně nevinně se zeptal:"To tady natáčíte nějakej film nebo co? O ozvěně už tady natáčeli, čerti tady taky lítali, ale že by někdo jako blázen počítal schody, o tom jsem ještě neslyšel..."
   Synátor povídá:"A to ještě nevíte, že máma je počítá úplně dobrovolně a leze po nich na Everest!" A řemeslník povídá:"A která to je?" Když Kuba ukázal na mě, tak povídá:"Hm, vypadá úplně normálně, ale jestli si myslí, že jsou na Everestu schody, tak je regulérní cvok a tuplovanej!" A odešel.
   Kuba se na mě otočil a prohlásil:"Konečně mi to někdo potvrdil! Ale sakra, co když to je dědičný?" Na to mu jeden z kamarádů řekl:"Jo, jo, chlapče, geny jsou svinstvo..."

Srpen I - Teto, na Erevestu schody nejsou, to bych o tom musel něco vědět!
   Tak tohle mi řekl malý Šíma (jde příští rok do školy). Na dovče jsem si totiž zapisovala moje odšlapaný schody a přišel tam s velkým Šímou - svým dědou, který mě povídá:"Ještě pořád šlapeš schody?" Odpověděla jsem:"Jo, pořád"
Kamarád:"A kolik jich už máš" - tak jsem řekla, že něco kolem přes 40 tisíc a on opět:
"A na ten Everest je jich kolik?" Tak jsem mu řekla, že 58 tisíc.
    Pak jsme se bavili o něčem úplně jiným a malý Šíma nás poslouchal a pak povídá:"Teto, ty hledáš schody na Erevestu?" Já mu řekla:"Hele, Šímo, a ty víš, co je Everest?" A on:"Jasně, Erevest je obří hora pro horolezce" tak jsem pokývala hlavou, podívala se na kamaráda, kterýmu cukaly koutky a pak jsem mu řekla:"Já ty schody nehledám, já je šlapu".
   Šíma se zakabonil, dal si ruce v bok, pak se podíval na svýho dědu, pak na mě a pronesl ono vítězoslavný:"Ale teto, na Erevestu schody nejsou, to bych o tom musel něco vědět! Děda i táta tam byli a o schodech nic neříkali! Tak se jich zeptej, ať nešlapeš do schodů zbytečně!" 
 
    No - co bych chtěla - vnuk a syn horolezců to přece musí vědět! :-) Erevest je přece bez schodů :-) A Everest taky :-))

Srpen II - Paní, představte si, že někdo šlape do schodů úplně pořád! A hůlky máte taky?
    Musím říct, že dneska mě rozesmála jedna paní uklízecí na obecním úřadě. Měla jsem domluvené, že si tam konečně vyzvednu jakási lejstra i mimo úřední hodiny a tak jsem se tam vypravila.     
    Klasika - kancelář v druhém patře, nic nenormálního, bez výtahu (teda výtah tam je, ale jen pro vozíčkáře a na klíč), takže jsem vyšlápla a současně se mnou paní uklízečka. Nejdřív mě sprdla, co že tam vůbec jdu, že nejsou úřední hodiny a pak mi povídá:"Nejděte tak rychle, já vám nestačím!" Když jsem se na ni trochu překvapeně podívala a zmohla jsem se jen na otázku, proč by mě měla stačit, že si to najdu sama, tak mi povídá:"Když já se vás chci na něco zeptat!"
    Zastavila jsem se a ona mi povídá:"Já vás znám, vy jste dost zhubla, jak to děláte?" Odpověděla jsem jí, že jen přiměřeně jím a hýbu se. A ona mi povídá:"No, moje dcera taky chce zhubnout a někde četla, že prý pomáhá chodit po schodech a že je někde nějaký hnutí, kde si to ty lidi počítají a chtějí vyjít na Everest. Představte si, je to víc než 50 tisíc schodů, to oni musí chodit do těch schodů úplně pořád a nedělat nic jiného, oni snad nemůžou být zaměstnaný. Neznáte to?" Přiznám se - nepřiznala jsem se :-))
   A pak následovala rada:"Jo a pořiďte si lyžařský hůlky, to prý pomáhá taky! Oni je sebou nosí a máchají s nimi a hubnou!" No, to už jsem nevydržela a začala se smát. S milou paní jsem se rozloučila, nechala jsem pozdravovat dceru a pak mi došlo, že dcera týhle paní asi zná STOBklub, protože jak by se jinak o tom Everestu mohla dozvědět? A tak milá spolubojovnice s maminkou z Brodu, ozvi se, můžeme šlapat spolu :-) I když asi bez lyžařských hůlek, ty používám fakt jen na lyžování :-))