Tak tady bude místo pro moje stesky, trable apod., no prostě pro dny, kdy toho chození po schodech budu mít dost, poleze mi na nervy a budu si nadávat, že jsem do do toho dala. A protože od svého těsně dospělého syna očekávám sice podporu (a dává mi ji), ale taky hodně rejpavých poznámek (co jsem si vychovala, to mám :-) ), tak si myslím, že občas budu potřebovat to někam napsat a přečíst si slova útěchy od někoho, kdo to bude číst - tedy od vás :-))  Zatím je to pouze připravená prázdná obálka ...

     Ahoj, ještě že ta obálka byla připravená :-( Včera byl prostě den blbec :-( V práci tóčo jak už dlouho ne, navíc jsem hned ráno měla pocit, že mám být úplně někde jinde a taky že jo - zapomněla jsem na vyšetření u doktora, kam se objednává a čeká skoro 2 měsíce, takže přeobjednání a až na konec května :-(
    A dovršil to jeden velmi energický pán na schodech, kerý měl nutkavou potřebu mě předejít a když se mu to nedařilo, protože ty schody byly plný lidí (nejezdily schody na metru Háje), tak poznamenal: "Když šlapeš, tak alespoň uhni to svou tlustou pr..."
    Že mám sédel ne úplně malých rozměrů samozřejmě vím, ale vytočilo mě to. A to tak, že jsem zapomněla spočtené schody, které jsem vyšlapala. Ach jo :-(