Tak jsem se dneska vrátila z akční dovolené, kterou jsem zcela nechala v režii svého syna Kuby - no, kdybych předem věděla, do čeho jdu, tak si přece jen nějakou kontrolu nechám :-)). Jsem utahaná jak kotě, vyčistila jsem si nádherně hlavu a přišla na úplně jiné myšlenky, ale teď budu potřebovat ještě tak týden, abych si vylízala rány :-)
    Byli jsme s partou našich (a hlavně Kubových kamarádů) na Hruboskalsku - jak už název vypovídá, tak skály tam jsou opravdu úplně všude (jednu jsme dokonce měli přímo na konci zahrady), taková menší sešlost, cca 25 lidí různého věku včetně prťat a starců :-) a zaměření (teda - to jak se ukázalo později byly hlavně ty skály :-)) jsme okupovali 2 chalupy ve Vesci u Sobotky. Je tam nádherně (a už chápu, proč si toto okolí zvolíla režisérka Poledňáková pro svůj film Jak dostat tatínka do polepšovny) - pro ty, kdo tam ještě nebyli, vřele doporučuju :-))
   Pravda - už před odjezdem mě měly varovat signály typu od "synátor zkoumá velikost mojí nohy" - záminka "mami, Jířa se chce zbavit botasek, koupila si je a dřou jí a prodala by ti je" - jak blbec jsem samozřejmě velikost prozradila :-) až po "a kolik že to teď máš v pase" pod záminkou "ty jsi tak dobrá, kolik jsi zhubla"  - opět jsem prozradila ničeho zlého netuše :-)
   Zkrátka a dobře - po počátečních několika výletech pěšmo nebo na kole došlo i na ty skály - kamarád povídá podporován Kubou:"A nechceš si zkusit alespoň na jednu MALOU skálu vylýzt?" Můj počáteční odpor pohasnul, když mi synátor řekl:"Ty se pořád díváš na film a říkáš, že bys to někdy chtěla zažít a vidět a teď máš příležitost se zkušenými lidmi a nezkusíš to? Srabe!" V první chvíli jsem myslela, že se utrhne moje paže a přistane na jeho ústech, ale pak jsem rezignovala - ta velikost mojí nohy byla potřebná pro velikost lezeček (botky na lezení) a ten pas proto, jak objemný sedák budu potřebovat (jak se ukázalo, připravovali se na to pečlivě už tehdy, kdy já ještě ani vůbec netušila, že někam do skal pojedeme) ...
    Takže jsem se nechala uvázat, zaškolit a vylezla jsem na jednu úplně malinkatou skálu :-). Pocit to byl nádhernej a pro mě na celou dovolenou skončenej - mě zkrátka stačilo ke štěstí to, že jsem to vůbec zkusila a překonala se :-) Ale nebyl všem dnům konec a tak jsem nakonec zdolala dalších 5 skal, z toho ta poslední byla obrovská a při pohledu zdola se mi tajil dech - a jak řekl jeden z kámošů, který mě jistil:"A počkej, až budeš nahoře! Když to nepůjde, tak zase slezem dolů" Že to nejde, jsem signalizovala už po metru, ale nakonec jsem to vylezla! Sice šnečím tempem, ale vylezla! Pohled zhora byl fakt úžasnej - celé skalní město jako na dlani, nikde nikdo, sluníčko svítilo a tam mi to došlo - "Proboha nejenže tady blbnu a lezu někam, kam bych lízt nikdy neměla, ale on takhle blbne i Kuba! A podle toho, jak mu to jde, tak blbne poměrně dýl, než já! A jak to, že o tom nic nevím? Vždyť říkal, že jen posiluje ruce na bouldru!" (lezení nízko bez úvazu na umělé stěně). 
    No, zkrátka, tam nahoře, úplně vysoko, mi došlo, že mám asi ze syna počínajícího horolezce, kterýho to navíc ještě baví. Takovýhle věci by se teda maminkám říkat neměly ... Dolů jsem slezla, synátorovi, když se vrátil rozesmátý z jiný skály, hned všechno lezení zakázala (a pak zase odvolala) a nakonec jsem uzavřela s anděly strážnými tichou dohodu - ten Kuby musí být mladý, sportovec, svalovec a hodně rychlej, aby to všechno stíhal včas ...   
    Nic jinýho mi nezbývá - je plnoletej, zakazovat sice můžu, ale je mi to na houby a pro mě je každopádně lepší, když budu vědět, že jede lízt než kdyby mi vyprávěl pohádky, že jede ke kámošům na chatu a že tam jen leželi ... Ale mám o jeden strach navíc a už nikdy nebudu úplně klidná ... A když jsem si postěžovala dneska po telefonu tátovi, tak chvíli mlčel a pak povídá:"Jo, tak teď už zbývá jen potápění a podzemí. Takovej speleolog je ještě horší! Nevyšiluj, je větší pravděpodobnost, že ho může srazit auto než ta, že spadne ze skály!" - dědeček k pohledání :-))
   A přiznávám - mě se ty skály zalíbily taky! Ale lízt asi nebudu, stačí, že je v rodině jeden cvok, někdo rozum mít musí :-)) A tak zítra - abych využila zbytek dovolené - vezmu štětku a barvu a půjdu natřít ten plot, na který celé léto nějak nedošlo - budu zelená od barvy a tak nikdo nepozná, že taky možná strachy (Kuba tam totiž zůstal až do neděle) ...

P.S: Před chvílí mi přišlo vrcholové foto juniora na vršku skály - prý ze Skautské věže - "Lítej, anděli, lítej, mávej křídly a hlavně - ne aby tě napadlo se někde flákat!"