Že by trojka byla moje osudové číslo? To mě napadlo nedávno, když jsem se zase, poněkolikáté rozhodla, že si nebudu pořizovat sukeň (jak by řekla moje babička) na gumu, ale že prostě zase zhubnu ... Takže mě tady máte skoro po třech letech zpět  Život běží dál a já vlaju … tak nějak by se dal nazvat úsek života, kterým jsem si prošla a stále ještě procházím... Bohužel, opět na své váze pár kil přes 80, zhruba o 3 roky starší a vůbec ne moudřejší (s tou moudrostí už se to asi nezlepší a s tím stárnutím taky ne )

Takže nyní rekapitulace mého vlání životem ať už pro ty, co mě kdysi znali (i když jen virtuálně) a četli nebo pro nováčky (a držím se tak trochu osnovy, kterou jsem tady vypsala před těmi skoro 3 lety abyste měli srovnání):

zdraví – teď už zaplať bůh trochu stabilizované – i když … po absolvovaném nechřipečkovém covidu některé moje zdravotní problémy zase dostaly obří rámec , ale snad už se to lepší a s pomocí lékařů se z toho snad taky někdy vyhrabu – neříkám že zbavím, ale vyhrabu do stabilizované formy

táta – bohužel – náš stárnoucí otec letos zemřel  a přiznám se, že dodnes v sobě řeším, jestli jsme pro něj opravdu udělali maximum i když vím, že udělali. Někdy se už zkrátka víc udělat nedá … Vzali jsme to jako fakt, byli jsme s tím smíření, ale … No, život jde dál ...

práce – práce je fajn a stále zůstávám tam kde jsem byla a baví mě. Sice je to někdy na zbláznění, ale to asi všude – takže dobrý 

syn – úspěšně dostudoval (i když odřenýma ušima), odcestoval na druhý konec světa, nějakou dobu tam pobyl aby se vrátil jako dospělý člověk – že by konečně?  (stírám pot z čela ) a začíná hnízdit a odstěhoval se  

vztahy – ten NĚKDO, co se před cca 3 roky našel tak zůstal a dobrý      tohle je asi moje největší výhra za uplynulou dobu a jsem za ni fakt hodně vděčná 

ostatní – ano, praštěná jsem pořád  po schodech teď chodím jen když mi nebuší srdce , na Everest, na kterej jsem kdysi pomyslně stoupala v počtech schodů, jsem se byla podívat ještě před covidovou dobou fyzicky a pěkně zblízka (a je nádhernej) , chodím pořád tancovat (teď víc fitdance a úplně nejvíc latinu), ve squashi už i občas vyhraju (i když podezřívám přítele, že mě nechává vyhrát aby mi to nebylo líto ), v létě jsem se pokoušela o to, abych alespoň 5 minut vydržela jet na paddleboardu a nespadla – tady teda mám hóóóóódně velký rezervy , otužování, který jsem taky zkusila jsem fakt nedala (nejsem a asi už nikdy nebudu mrož ). A protože jsem občas měla pocit, že po mě nezůstává nic, co by bylo vidět, začala jsem experimentovat s epoxidem, předělávám starý nábytek a naučila jsem se řezat na pokosové pile, brousit bruskou a pracovat s dlátem … asi se tady někde projevily geny po mém dědovi truhláři a tesaři nebo co 

Takže tak – a protože život nemá zábradlí tak se držím zuby nehty i když občas vlaju  … držte se taky