Ahoj všichni, tak (se) opět oživuju a se mnou i můj historický stoupací plán Můj malý soukromý Everest ????. Nebo taky můj blog Holka drž se, život nemá zábradlí 

Kdo mě nezná - to se tenkrát psal rok 2014 a mě strašně lezlo na nervy jak se nemůžu k ničemu dokopat. Tak jsem začala chodit po schodech, počítat je a pomyslně tak stoupat na Everest. Pak postupně přišel blog Holka drž se, život nemá zábradlí (4 díly a spíš jen tak pro ventilování mých hubnoucích pocitů a pochodů) ...

Teď je rok 2024 (takže deset let výročí od mého prvního Everestu), přibyly roky, trošku kila a tentokrát mě k opětovnému zapisování a kontrole donutilo víc věcí a tím hlavním je zdraví – zkrátka – několik blbých výsledků , spousta vyšetření po absolvované úplně normální preventivní prohlídce a vztyčený prst. A protože se opravdu nechci projíst k velké krabici plné léků, tak od tentokrát negativní motivace přecházím k činům – i když přiznávám – poněkud lenivě a neochotně 

Já totiž toho pohybu úplně málo nemám – stále chodím jednou týdně tančit latinu, postupem času jsem k tomu jednou týdně přidala posilovnu, jednou týdně chodím cvičit SM systém na záda, aby držela a nebolela, jako protiklad k tý latině jsem přidala Ballet Barre Fitness a Chi-toning, s partnerem chodím jednou za 2 týdny hrát squash (no – jestli se těm mým pokusům vůbec dá říkat hraní ) a občas s ním chodím běhat (fakt krátký vzdálenosti - běh mě óbr nebaví, ale je nutnost při venčení naší pejskový, protože jinak nám zboří barák, takže je to spíš rychlá chůze  - moje - partner to vydrží max. 500 metrů a pak mizí v dáli), jenže tělo už si asi zvyklo, nespaluje potvora jako dřív, vysoký cholesterol se mě drží jak klíště , takže opět přidávám schody .  

A cíl ? Stejně jako v roce 2014 – vyšlápnout 60 tisíc schodů (počítán 1 schod = 15 cm výšky, zaokrouleno nahoru na desetitisíce), ignorovat (pokud to jde) eskalátory a hlavně být zdravotně v pohodě.

A jídlo? To hlídám už delší dobu, společně s partnerem jsme si zvykli na to, že máme nějaká zdravotní omezení - tedy ne že bych občas nehřešila, ale není to žádná tragédie, ale třeba tím zapisováním opět dám do cajku můj hlavní problém – nedostatek bílkovin a to, že ačkoliv jsem byla vždycky víc zeleninožrout než masožrout, tak teď s tím zeleným mám nějak problém  - zeleninu jím, to ano, ale málo … To, že možná zhubnu, bude k tomu Everestu praporek na vrcholu 

Tak se všichni mějte jak nejlíp umíte, a omlouvám se, že sem občas něco písnu – hlavně ty počty schodů – třeba se někdo úplně soukromě přidáte  Přeju všem krásné jaro