Ahoj! :) 

Budou to pomalu dva roky, co jsem s vámi hubla naposledy a přiznám se, že jsem nikdy moc nepřemýšlela, zda hubnutí a pozitivní myšlení jdou ruku v ruce... vždy to šlo nějak samo (dva pokusy a pokaždé cca 12kg za cyklus shozeno) - s ubývaujícími kily přibývala dobrá nálada. 

Nyní se k vám navracím... jsem stále mamina na rodičovské, ale už nemám děti dvě, nýbrž tři. Po každém mém zhubnutí následovalo velmi záhy otěhotnění (poslední neplánované, děti jsou od sebe rok), takže ve mně maličko hlodá červíček, aby se historie neopakovala  

Se STOBem hubnu oficiálně týden, ale doma už týdny 4 vedu jiný život. Jelikož jsem si všechny vytvořené jídelníčky z dřívějška schovala a vlastně i moje počáteční váha odpovídala, vrhla jsem se do toho nejprve takto. Důvodem byly i výmluvy na čas... - vytvořit nový jídelníček a zapisovat dá moc práce, na to spoolečně se šitím nemám čas... bla bla... Ale začala jsem zase chodit na delší trasy a také se projevila zvědavost, jak systém po delší době (pro mě) funguje... No, jsem tu a opět si věřím... jen... mám teď asi něco jako krizi. První týdny váha ubývala krásně, tento 4. týden je nějaký zlomový. Vím, že je chyba hlavně ve mně - stará váha se rozbila, tak jsem koupila novou a jelikož jsem doma objevila funkce jako měření tělesného tuku, vody apod., vážila jsem se prakticky denně. Hodně jsem chodila..., pak nějaké ty trable doma a psychika na bodu mrazu.. za týden tedy pouze 0,3 kg, za 4 týdny ale 5,4 kg. Což si myslím, že ale úspěch je...

Možná je na čase se tolik nepozorovat a uvědomit si, že to prostě jen nepůjde tak rychle, jako dřív, ale půjde. A že myslet pozitivně je opravdu důležité :) 

Děkuji všem, co dočetli až sem a přeji krásný den! 

Petra