Pokaždé, když se mezi vás vrátím, čtu si, co jsem zpětně psala. Poslední rok se mi tak trochu slil v jedno a asi nejenom mně strašně rychle utekl. Rychle utekl... tak proč jsem tak netrpělivá? 

Když jsem psala svůj poslední blog, byl leden 2019. Tedy před rokem. Byla jsem po úrazu, nemoci a Vánocích odhodlaná zase "naskočit do sedla". To se povedlo. Jenže jsem dlouho nevydržela. Byla jsem zvyklá na úbytky váhy týdně, nyní se nedělo nic... a já se asi po měsíci nechala zlákat keto stravou. Nejprve produkty, velmi brzy mi ale došlo, že tohle není ta správná cesta a všeho jsem se zbavila. Začala jsem se zajímat o Low carb stravování, půsty, přerušované půsty... Hodně jsem četla, stala se členem několika skupin na fb... A pak jsem to zkusila taky. 

Šlo to, vážně ano, sacharidy jsem si nastavila na 50g denně, prošla tzv. "sacharidovou chřipkou", zdánlivě se dobře adaptovala. Vzhledem k mé oblibě v půstování a hlavně půstech přerušovanýc, je LC strava ideální. Obrovská motivace pro mě byla svatba, na kterou jsme měli jít v červenci a hned nato odjet k moři (pro mě poprvé). Z 81,5 kg jsem se dostala na váhu kolem 68-69 kg. Tedy ještě míň než jsem měla před prvním těhotenstvím (11 let zpět). Cítila jsem se úžasně. Ale... V LC jsem nebyla nikdy úplně striktní, bohužel stačilo malé uklouznutí v podobě více cukrů a už jsem se vezla a adaptovala znovu. A znovu... a znovu. 

Na dovolenou jsem si vezla "svoje" jídlo, držela své IF... Většinu času. Poslední dny jsem už jedla tak nějak s rodinou (sami jsme si vařili), domů se vrátila o 4 kg těžší (přišla jsem si spíš hodně nateklá - nohy, ruce...). Takže snaha zhubnout tak nějak pokračovala, jelikož jsem opravdu věřila, že tento typ stravování je pro mě dobrý, že mi vyhovuje. V mnoha směrech ano. Jenže já ho nedokázala dlouhodobě udržet - pořád jsem byla jako na houpačce. Asi i proto, že nejsem úplně masový typ a jíst pořád dokola vajíčka, zeleninu, vajíčka... zpočátku jsem si pečlivě vařila, chystala jídlo do práce. Pak jsem se ale už omezila jen na vejce na x způsobů a k tomu sýr, zeleninu... Jedno hlavní jídlo + neprůstřelná káva většinu času. 

Ani jsem se nenaděla, a byly Vánoce a před nimi jsem se od léta odhodlala stoupnout na váhu. Téměř 77 kg (měřím 161 cm)... hmmm, v létě to bylo max 69..., pak tedy 73... Na Silvestra 80 kg. 

Poslední měsíce mě téma jídlo začalo více než ovládat a trápit. Až nyní, když jsem už druhý týden doma s dětmi na OČR, jsem se svěřila manželovi a řekla mu o svých démonech. Protože i když jsem zkusila snad už všechno (měřit glukózu, ketony, nejíst, jíst pak dle zásad LC, nevážit se, víc se hýbat...), z hlavy jsem to už nedostala a buď jsem asi jedla málo anebo naopak moc. A začala jsem se hodně trápit. Že jsem měla o 10 kg míň a že jsem selhala. Přestala jsem také lhát sama sobě a přiznala jsem si, že si jen myslím, že jím LC, protože ve většině případů ten cukr potom prostě přeženu. Což je pro slinivku to nejhorší. Mám vůli nejíst třeba 4 dny, ale to sladké mě pak dohání. 

Abych to shrnula... ještě v noci 1. 1. 2020 jsem sedla k PC a zaplatila si cyklus na 3 měsíce... pak toho litovala, že ale přece nechci jíst tolik sacharidů... jenže tento program jich tak málo nepovoluje :) Asi ví, proč... Takže jsem se vrátila a zkouším jít zase touto cestou. Nevím, co mě čeká, jak moje tělo zareaguje, ale říkám si, že bude asi lepší zestabilnit hladinu cukru v krvi než ty věčné výkyvy, a taky že už kdysi mi to fungovalo (duben 2018 váha skoro 94 kg, v létě o 17 méně). Přecijen jsem mu za poslední rok dala asi dost zabrat a nevím, zda mi to jen tak "odpustí". Tak nějak věřím, že když zaměstnám hlavu přípravou jídelníčku a budu si zase jídla chystat, oprostím se od neustálého přemýšlení, proč nehubnu a co tohle a tohle jídlo se mnou udělá a že po něm 100% přiberu a tak dokola... 

Nechala jsem si také udělat krevní testy snad na vše... vitamíny, hormony, cholesterol... i jako laik ve výsledcích vidím, že LDL mám zvýšený. Na objasnění a vysvětlení čekám, ale je tam jeden hormon, u kterého mám dva !! od lékaře, takže to asi nebude úplně dobré. Nevím. Snad už v úterý budu mít vysvětlení. 

Mám tři krásné, zdravé děti, úžasnou práci, která mě baví, bezva manžela... jen já mám pokřivený obraz... hlavně sama na sebe. 

Držte mi, prosím, palce... a děkuji všem, co to dočetli až sem. Mám pocit, že už to nezvládám, že to nemám komu říct, že pořád jen selhávám... taková jsem dřív nebyla. A tady se můžu vypsat, svěřit se. Hned je mi o něco líp :)