Skutečně jsem ráda, že jsem se svým líným já nenechala zviklat a zkrátka hned šla cvičit, i co mám teď nejhorší projev exému (ten bují už někdy od Nového roku - zkrátka je teď velmi stresové období). To cvičení mi teď prospívá nejen tím, že je tu vidina shození x kil, cm a tak.., ale pomáhá mi v tom, že i když jsem ve stresu, tak zapomínám na své starosti během cvičení i po cvičení. 

Další dnešní pokušení byla na nákupech jídla, své potraviny jsem si samozřejmě koupila. Ale pak chození okolo dobrot, kterými bych tak před půl rokem vůbec nepohrdla a s chutí si je dala. Jenže když jsem kolem nich dnes chodila, tak mě nelákaly, ani ten bebe brumík, i když si to líné já rýplo stylem "to ti neublíží, jen si dej". Neposlechla jsem a jsem na sebe velmi hrdá. Vím, že to nejhorší mě teprve bude čekat, ale já zkrátka věřím, že to prostě zvládnu. Věřím v sebe, věřím v to, oč se snažím a už se velmi těším, jak si tento týden půjdu znovu zase zaplavat "alá velryba se vyplavila v aqua", ale co je to mé zdraví a něco pro něj dělám (no i když s exémem se to trošičku neslučuje ale pšt:-))

O den později jiná situace:-))) Dnes jsem byla u pana zubaře, myslela si, že skončí v 10 (posledně to bylo náročnější a měl stejný zákrok:-)), tak přece ty 4 km pak pojedu autobusem, ne?:-) No vyšla jsem 9.25, no přece nebudu čekat 49 minut na autobus! Bylo hezky, mě od rána třeštila hlava, krásný kopcovitý terén.. To líné já nemělo ani šanci se mi postavit na odpor, jak jsem rychle šla:-) Ale byla to fuška  - protivítr:-) výsledná cesta mi trvala 56 minut, a s autobusem bych dojela stejně až za 4 minuty po mém příchodu, takže jsem udělala něco pro zdraví. Vzhledem k tomu, že nohy dostaly zabrat. tak jsem se dnes na chvilku protáhla kalanetikou - taky přemlouvání - máš migrénu, co kdyby se ti zatočila hlava.To zase přiznám, že jsou u migrény důležité argumenty, ale dnes není tak zlá, jak bývala, tak to šlo a dokonce, když jsem se protahovala, tak jsem na ni zapomněla:-)