Lenoře se snažím odporovat, ale sladkosti jsou stále Achillova pata. Ne nechci se vymlouvat, dnes byl hrozný jídelníček, projev exému je agresivní, od rána jsem rozčilená a ještě mě tento týden čekají krevní testy a ty mi na klidu skutečně nepřidávají. Největší klid mi přineslo cvičení a jsem skutečně ráda, že jsem se dnes přemluvila. Ten pocit mi za to opět stál, ale pak přišla jedna osoba a přinesla ty prokleté čokoládové sušenky opavia - polomáčené, přeslazené. V obchodech tomu odolám lehce, ale teď prostě no.. neodolala jsem, aspoň jsem si je vychutnala (3 ks). A ano trochu to omlouvám tím, co mě tento týden čeká. Bojím se, že se něco najde, ale zároveň se bojím, že se nic nenajde. Před 2 lety jsem pravidelně trpěla nechutenstvím - zkrátka bývalo mi týden, co týden špatně, a nevím z čeho. Pak to zmizlo, a zase se to vrátilo. Nevím jestli to je jen ze stresu nebo skutečně něco jiného. Achjo a to jsem si říkala, jak to čtvrteční ráno bude fajn - přece jenom se vážím a tak a nevím upínám se zatím jen na ty výsledky měření a pocit. Váha je k ničemu:D