Dnes jsem i cvicila Priznavam, ze mirne. Tep nesleduji, cisla nezapisuji. Nemam zadne mucici nastroje, ani sportovni ubor. Valim se po koberci, nemam podlozku. Cvicim jen tak, pro radost z pohybu a dobry pocit.

 Vecer jdu pesky domu. Snazim se jit "svizne". Slecna, jdouci po druhe strane ulice stejnym smerem, jde pekne vlacne. Frekvence mym kroku je dvojnasobna, presto se mi nedari ji setrast. Slecna ma totiz asi dvojnasobne delsi nohy a tim i delsi krok. Dalsi nespravedlnost od macechy prirody! Uporne se snazim, nohy zacinaji palit. Nechci se nechat predbehnout, ale asi uz dlouho nevydrzim...Slava, slecna odboci do prava a mam klid.

 Par desitek metru od domu mi skoci v liduprazdne ulici na zada manzel. Nez se stacim leknout, zachvati me vztek. Z legrace si na cestu vzal mou cervenou bundu. To nesnasim, kdyz nekdo taha moje veci a jeste ke vsemu se tim muze prozradit, ze vazime stejne!

 Tak hezke po vanocich!