Pamatuju si na dny, kdy jsem v klidu (i když s černým svědomím) snědla celou Milku a cítila jsem se na prosto úžasně, skvěle...... Po zahájení sebekoučinku jsem se rozhodla (i na doporučení známých), že jednou za tři týdny si udělám takový prasečí den, aby si tělo jakože moc nezvyklo. Když vytoužený den přišel, s nadšením jsem se vrhla na sladkost a snědla ho málem i s obalem. Ale ouha, známý pocit se nedostavil, nějak mi to už nechutnalo, cítila jsem se po tom unavená, malátná a málem jsem vynechala svačinu a večeři. Že by si tělo tak rychle zvyklo na pravidelnou a vyváženou stravu? Každopádně chutě na sladké jsou stále, ale když si vzpomenu na ten pocit po sežrání, tak nic, no.
Příští týden máme firemní akci s bowlingem. Na ten den si šetřím další prasečí den, protože hrát bowling s mattonkou se mi nechce, takže bude pivko a pak nějaká ta véča. Vyloženě smažák to nebude, ale.....................snad se nedostaví onen zhnusený pocit, kdy tělo zahlásí - hele, tak takhle tedy ne :-)