Zdravím všechny mé milé spolubojovnice a spolubojovníky :)

Jak už jsem tu jednou (kdysi dávno) psala, nikdy jsem nebyla hubený dítko a to mi tak nějak zůstalo i do mé dospělosti (jestli to tak tedy vůbec mohu už nazvat). Začátkem loňského roku jsem se registrovala na tyto stránky s tím, že se zkusím nějakého toho kila zbavit a třeba mi STOB nějakým způsobem pomůže. Nedělala jsem si žádné velké naděje a neměla velké představy, prostě jen takový pokus. Vlítla jsem do toho naplno, vážila, měřila, cvičila, baštila (občas hřešila nějakou tou mňamkou) a víc se zajímala o to co vlastně jím a co moje tělo potřebuje. A ejhle ono se dařilo. Kila hezky mizela. Po 3 měsících jsem zhubla asi 8kg (není to žádný rekordní úbytek, ale mě to stačilo, každý kilo pryč je fajn co si budem povídat :D). Poté jsem najela postupně na udržovací cyklus, kde se ubralo další to kilečko.

Přichází obligátní ale. Ale já zrovna končila jednu fázi svého života a přecházela do druhé fáze. Vyměnila jsem fázi studijní za pracovní. Začal jiný rytmus dne, jiná práce, starosti, nové věci a já už si jídlo hlídala jen tak baj voko. Váha se celkem ze začátku držela, ale občas jsem ulítávala víc někdy míň a nějaký to kilčo šlo zase nahoru. Prostě vždy bylo nějaké ale. Chabá výmluva co?!

Začátkem tohoto roku jsem si říkala, že to takhle přece dál nejde, vždyť se mi loni tak hezky dařilo a moje poctivá práce mizí v nadbytečných kilech. Zkoušela jsem si vždy založit nový cyklus, že to zkusím znova, ale nebyla jsem schopná ho dodržovat a většinou cyklus zrušila. Do toho se samozřejmě objevily partnerské problémy, které skončily rozchodem. Další výmluva.

Minulý týden jsem si řekla: STOP a hurá na STOB!

Takže tentokrát žádné výmluvy, žádné rušení cyklu, prostě to zase musím dát a srovnat se. Držte mi holky moje všechny palečky co kde máte, tentokrát to prostě musím zvládnout a s tou želvou se začnu víc kamarádit, aby na mě byla i ona hodná :)

Díky, že jste :)