Před několika lety, kdy jsem ještě nebyla vdaná, když jsem ještě neznala mého nynějšího manžela, když jsem ukončila téměř pětiletý vztah, jsem se začala intenzivně věnovat sportu. Zaplať pánbůh, že jsem nahradila lásku něčím kvalitním - sportem - jinou láskou :-)Lítala jsem z tělocvičny do tělocvičny, ze spinningu do posilovny, z Pilatesu na aerobik, z běhání jsem si odskočila na Bodyform a tak dále.... A mimo tyhle sporty jsem se začala věnovat i boxu. Viděla jsem v té době film Milion dollar baby a trochu jsem se vzhlídla v Meggie, hlavní hrdince, která toužila posouvat se ve sportu dál a být lepší a lepší. Odhodlání v tomhle filmu rozhodně nechybí. A tak jsem si řekla, když už jsem takovej sportovní nadšenec, proč nezkusit i box? Boxeři přece mají báječnou kondičku ( a mimo jiné i parádně vyrýsované svaly) , ta by se mi v mém "hýbání se " mohla hodit. A tak jsem si pozjistila, kde se " u nás" boxuje, do boxérny jsem si zašla, omrknout terén, " hodit řeč" s trenérem a pozjistit situaci. Trenér se mě snažil zlákat na " kick box" kam mu prý chodí víc ženskejch, ale já trvala na boxu. No takže jsem na tréninky chodila sama ženská mezi samý chlapy. Jako nezadaná to nebylo úplně až tak nepříjemný :-) Každopádně jedenkrát týdně jsem měla v práci domluvený dřívější odchod, abych se mohla "potit v ringu.

Nějaký týden na to jsem potkala Tomáše. Padli jsem si do oka a začali spolu randit. Jaké bylo moje překvapení, že se jedná o Tomáše BOXÉRA !!! A dokonce chodil boxovat na stejné místo jako já, akorát v jiný den - pro pokročilé. Vlastně si vedl víc než dobře, trenér ho dával jako vzor všem ostatním s tím, že Tomáš to jednou někam dotáhne.

Naše tréninky spočívaly ve fakt hustým drillu. Boxování do vzduchu, do pytlů i do sparing partnerů. Hodně se střídal běh kolem ringu se silovým cvičením, ještě víc se posilovalo, trénovala se taktika úderů a chránění se... po celou dobu jsme se drželi hesla , že box není jen bezhlavá bitka, ale že je to sport, který má svoji techniku a taktiku. A opravdu. Opravdu nebylo snadné útočit a zároveň se chránit před úderem soupeře ( teda aspoň pro mě) . S Tomem jsme se asi po půl roce ( možná že po necelým) rozešli a já poznala mého manžela. Z boxování mě zrazoval, že se mu nelíbí, když se holky mlátí ( ale já se s žádnýma holkama nemlátila :-D ) a i přesto, že jsem si koupila čerstvě svoje  první, moje vlastní boxerské rukavice, s boxem jsem praštila. Možná i proto, že jsem se úplně nedokázala zasoustředit na práci nohou. A to jsem "dávala" složité kreace v AE :-) No prostě jsem se s boxem rozloučila.

Po čase jsem se přištěhovala do manželova rodného města. Tam jsem se postupně seznamovala s manželovými přáteli - včetně Aleše. "Aleš je boxer", upřesnil mi situaci. A kdykoliv teď vidím Aleše (a že ho vídávám docela často ), vzpomenu si na můj necelý rok v ringu. A zatoužím. Je pravda, že s Mikem je času  rozhodně méně, ale čas by se určitě našel. Víc a víc toužím vrátit se do boxérny, dát si do  těla tak, jako si nedokážu dát na mým předcvičování. Po tréningu si sednou a rozdýchávat 60ti minutovej dril. A pak si uvědomit, jak si člověk při boxování sahá na dno ale pořád v sobě  tu sílu má. Jak musí intenzivně bušit do pytle, dokud trenér neřekne dost. A když vidí, že zpomalujete, přijde k vám a z dvaceticentimetrů na vás "řve", abyste to ještě chvilku vydrželi : "makej, makej, nepřestávej "! A vy makáte a vracíte se do tempa. A pak řekne stačí:" výměna" - a vy jdete držet pytel kolegovi, kterýho tenhle dril čeká teď. Na konci  hodiny nás vždycky čekalo posilování břišního pekáče - a když už jste si říkali, že teď už přece musí být konec ( a že jsem sakra něco vydržela), byli jsme třeba ještě teprve v půlce. A mě bylo blbý " hodit ručník do "ringu" a přestat. Odměnou za bolestivé křeče bylo " božské břicho".  Nejlepší je, že našemu trenérovi bylo okolo 50ti, ale skoro všechno absolvoval s námi. BOREC !!!
Mívám chuť si praštit, ale ne někoho zranit, jen vybít ze sebe celý den  ... na druhou stranu se bojím, že když začnu doma zase řešit moje boxování, manžel mi to bude víc a víc vymlouvat a odradí mě od toho stejně, jako před lety. Takže si tiše sním, shlížím videa s bratra Klitschky ( hlavně s Wladimírem - o tom se mi už i zdá .. lol :-D ) a doufám, že třeba jednou ... ;-)