Několik nedůsledných, nepromyšlených a krátkodobých pokusů ozhubnutí v průběhu posledních ročníků základní školy a počátku studia naškole střední skončilo zcela pochopitelně neúspěšně. Úsilí o ztrátunadbytečných kil se mi poprvé podařilo úspěšně dokonat až v maturitnímročníku, rozhodně však ne způsobem, kterým bych se chtěla chlubit nebo jejněkomu předkládat za vzor.

Vidina blížícího se maturitního plesu (a s nímsouvisejícího výběru princeznovských šatů), neschopnost nalézt si partnera ipocit neatraktivity pramenící z věčného porovnávání se štíhlými kamarádkami mě napočátku posledního středoškolského ročníku konečně přinutilyk radikálnější změně životního stylu. Zpočátku by proti mé chvályhodnésnaze asi žádný lékař ani výživový poradce nemohl nic namítat – zmenšila jsemporce jídel, snažila se stravovat se pravidelně a odlehčeněji –z jídelníčku jsem vyřadila rafinovaným cukrem a chemickými přísadami napěchovanédobrůtky (které jsem tolik milovala), tučná smažená jídla a sladké nápoje,nedílnou součástí mého stravování se naopak staly všechny možné odrůdy zeleninya ovoce, do denního režimu jsem zařadila pravidelné aerobní cvičení následovanéčtvrthodinou posilování.

První výsledky změny životního stylu se dostavily poměrněbrzy a s ubývajícími kily jsem postupně další a další potraviny – domněle nezdravéa neslučitelné se zdravým životním stylem - zařazovala na pomyslný seznamzakázaných jídel.

Vajíčka, sýry, jogurty s obsahem tuku vyšším než 0,1,veškeré hovězí a vepřové maso, běžné pokrmy podávané v restauracích ajídelnách, vše se mi zdálo pro hubnoucí slečnu nevhodné a pro štíhlou liniiškodlivé.

S klesající vahou se přímo úměrně také zmenšovalyvšechny porce a prodlužovala se doba strávená cvičením. Původní zdravý životnístyl a vyrovnaný jídelníček se pomalu a plíživě přeměnil v hladovění,strádání a celodenní trápení vlastního těla.

20 kilogramů, které se mi podařilo během přibližně tříměsíců shodit (z původní váhy 77 kg jsem se v průběhu této krátké dobydostala na 57), bylo vykoupeno permanentní únavou, podrážděností, zažívacímiobtížemi, neustálým pocitem podchlazení a nedostatku energie.

Lidé v mém okolí se – ne zcela neprávem – začalistrachovat o moje zdraví, já jsem však všechny blízké vytrvale ujišťovala, žek obavám není pražádný důvod a jsou naprosto zbytečné – byla jsempřesvědčená, že mi jen závidí krásnou postavu a možnost, že by to někteříz nich se mnou mohli myslet dobře, jsem si jednoduše nepřipouštěla.

Příběh hubnoucí maturantky se přesto překvapivě dočkalšťastného konce, nebo přesněji řečeno neskončil vysloveně nešťastně. Popřibližně dvou letech superpřísného režimu a trápení hladem jsem se beznutnosti cizího zásahu navrátila k běžnému stravování, v duchu heslalehce pozbyl, lehce nabyl jsem však bohužel také brzy získala zpět těžceshozené kilogramy.

Ve druhém ročníku vysokoškolských studií se ručička váhyopět směla sápala k číslu 80 a nezbylo, než se pustit do boje podruhé –tentokrát rozvážněji a zdravěji.

Poučení:

Je asi přirozenou touhou každé hubnoucí dívky/ženy vidět výsledkyvlastního dietního úsilí co nejdříve - shodit zdravým způsobem větší množstvíkilogramů a nepoškozovat přitom současně své zdraví však jednoduše není možné.Pro dosažení pěkné postavy, duševní pohody a skvělé fyzické kondice je nezbytnévynaložit dlouhodobější úsilí, ať se nám to nelíbí sebevíc. Pomalu a postupněshozené kilogramy tuku se zpravidla nevracejí tak rychle jako ty, kterým jsmedali sbohem ukvapeně a bez rozmyslu. Pozvolnější cesta ke zdravějšímu akrásnějšímu tělu se také může ukázat být spíše příjemnou a zábavnou poutí než mučeníma strádáním. Při snaze o hubnutí, ať už se naše cíle pohybují v rámcijednotek či desítek kilogramů, bychom neměli zapomínat na zodpovědnostk vlastnímu tělu. Pokud ho začneme – byť nevědomě – poškozovat a trýznituž v mladém věku, těžko po něm můžeme zároveň požadovat, aby nám věrně aspolehlivě sloužilo několik dalších desítek let.