Užjako dítě jsem bývala baculatější a když jsem v pubertě začala získávatženské křivky, moje váha se, ani nevím jak, přehoupla přes úctyhodných 100 kg,mám k nadváze genetické dispozice.

S váhoujsem nikdy problémy nemívala, zlom nastal s příchodem prvního dítěte, poporodu mi zůstalo navíc 15 kg, které jsem ani při všem tom běhání kolem miminkaa všech těch měsících kojení nedokázala shodit.

Jakodítě jsem hrála závodně voleyball, pyšnila jsem se svalnatou atletickoupostavou, na střední škole jsem ovšem kvůli užívání hormonální antikoncepce(léků...) přibrala 10 kg, kterých se nedokážu zbavit.

Mámpomalý metabolismus, nikdy nezhubnu, kdybych se snažila sebevíc.

Se všemi výše uvedenými vysvětleními (a sespoustou dalších, více či méně podobných) jsem se setkala na hubnoucích blozíchv sekci popisující autorčin životní příběh.

Vyprávění o mém nedlouhém životě a váhovýchvýkyvech se bez těchto obvyklých odůvodnění obejde a vlastně je možné hoshrnout do pouhých pár vět.

V dětství mě problémy s váhouzcela minuly. Nepatřila jsem sice k dítkům drobným a neduživým,k tloušťce a nemotornosti jsem však měla také daleko (vyrůstala jsem ještěza oněch blahých časů, kdy děti po příchodu ze školy nesurfovaly na sociálníchsítích, ale raději vytáhly kola a vyrazily řádit ven). Kromě běžných problémů aprodělání méně závažných nemocí jsem se vždycky těšila dobrému zdraví,nepřibrala jsem vlivem užívání hormonálních ani jiných léků.

Ačkoli mým prvním zaměstnáním byla práce udistributora kojeneckého zboží, sama jsem si děti zatím pořídit nestačila,takže moje tělo dosud zůstalo těhotenstvím, kojením a mateřstvím jako takovým nepoznamenané.

Mou nadváhu nezavinily zdravotní problémy,farmaceutický průmysl, nemohou za ni ani prokleté geny, přibržděnýmetabolismus, ani zlí lidé ze světa kolem, ba ani vlastní či cizí potomstvo.Způsobila ji jedna jediná síla, a to moje vlastní maličkost, resp. můj vlastníapetit, slabá vůle a ne právě příkladné stravovací a pohybové návyky (kteréjsou – doufám – již definitivě minulostí).

Faldíky mi na těle zákeřně přibývaly pomalua postupně v průběhu druhého stupně základní školy, jejich pozvolný anenápadný nárůst plíživě pokračoval i v období studia středoškolského avysokoškolského, kdy se ručička váhy nebezpečně přiblížila až k číslici 80(s výjimkou krátkého období, kdy se mi podařilo nezdravě shodit téměř 20 kg anásledně je během pár měsíců nabrat zpět i s úroky).

Nu, co si člověk sám nadrobí, měl by sitaké sám sníst, nebo v tomto případě by se možná lépe hodilo říci, co sičlověk sám snědl, měl by také následně sám díky zdravému životnímu stylu shodit:-).

Nezbylo tedy než se zařídit v duchuhesla „S chutí do toho, půl je hotovo“ a směle se pustit do lítého boje sezáludným soupeřem.

V průběhu posledních dvou se mipodařilo alespoň zčásti svého cíle dosáhnout a zhubnout – troufám si říct, že tentokrátjiž zdravým způsobem - z pro mě strašidelných 80 kg na současných – o dostsympatičtějších - 65. Do cíle mi zbývá ještě posledních nadbytečných 5kilogramů, výslednou váhu bych si přála mít, na rozdíl od svého těla, pěknězakulacenou :-).