Neuvěřitelně (a možná až nepochopitelně) ráda se pouštím do věcí, se kterými sice nemám žádné zkušenosti, zato cítím, že by mě nejenom mohly bavit, ale že by mohly být prostě super. Tedy v případě, že vyjdou podle mých (zkušeností nepolíbených) představ. A tak když mi po měsíci mého působení ve STOBu, kdy jsem stále ještě byla spíše v rozkoukávacím rozpoložení, Martin navrhl, že bych mohla navrhnout design nových prezentačních stránek programu Sebekoučink, kývla jsem na to. 

Co na tom, že mám pouze (a sotva) psychologické vzdělání. A že jsem podobu stránek patlala místo v nějakém vychytaném programu ve wordu. Důležité je nasazení, že jo.

Jenomže žádný učený z nebe skutečně nespadl, a i já jsem se s touto krutou pravdou musela v průběhu tvoření podoby stránek a vymýšlení jejího převedení do prostředí internetu potýkat.

A když vám něco nejde, tak hledáte někoho, komu by to jít mohlo. Já jsem s někým takovým naštěstí sdílela pokoj. Tedy pořád ještě sdílím. Oslovila jsem totiž svého přítele, který se na rozdíl ode mě při práci s počítačem dostal dál nežli k vytvoření vtipné koláže v programu malování. Společnými silami (a společnými nervy) jsme pak převáděli mou představu do reálné a skutečně funkční podoby.

Nebudu vám lhát, trvalo nám to možná o něco (přesněji o pár měsíců) déle než průměrnému programátorovi, ale výsledek se nám moc líbí.

A světe div se, dokonce se ani příliš neliší od mé (a také samozřejmě Martinovo - zadavatelovo) původní představy!

Myslím, že ve světě psychologie se tomu říká „Ikea efekt“. Když něčemu musíte věnovat zvýšené úsilí a trpělivost (a to podle mého názoru platí jak pro skříň, tak pro webovou stránku), tak ať už je výsledek, jaký chce, vy ho máte prostě rádi a obvykle ho hodnotíte výrazně pozitivněji nežli něco, co vám zjednodušeně řečeno „spadlo do klína“ bez námahy.

A proto k tomu, abychom o našem výtvoru získali alespoň o něco objektivnější obrázek, potřebujeme vás a váš názor. Takže… co na něj říkáte?  http://www.sebekoucink.cz/