Začátkem loňského i letošního roku jsme na STOBklub vyvěsili anketní otázku. Ta zněla: „Dali jste si pro následující rok nějaká předsevzetí?“. A výsledky z ankety se mi teď, abych tak řekla, tak trochu „hodí do krámu“.

Tento týden se totiž zaměříme na to, aby ta naše předsevzetí nejenom pěkně zněla, ale aby v jejich případě nezůstalo jen u slov, jak tomu tak často bývá.

A jak výsledky téhle klasické novoroční ankety vypadají? 37 % z vás si dalo buďto jedno, nebo hned několik novoročních předsevzetí, zatímco 36 % si žádné takové předsevzetí nedalo. Zbylých 27 % z vás uvedlo, že si předsevzetí, nebo taky jinak řečeno cíle, dává po celý rok. V loňském roce byly výsledky velmi podobné.

Na počty jsem nikdy nebyla, ale jak na to tak koukám, tak téměř dvě třetiny z vás si nějaké ty cíle, ať už na nový rok nebo po celý rok, před sebe klade. A to je moc dobře. Téměř vždy je totiž co zlepšovat. Řadě lidí se to však dlouhodobě nedaří. Troufám si říci, že na vině není jen nedostatek snahy nebo vědomostí, ale také špatně definované cíle, kterých chceme dosáhnout.

Posuďte sami, jak často kolem sebe slyšíte věty typu: „Od zítra už se té čokolády ani nedotknu. Nikdy!“, „Od Nového roku budu jíst jenom zdravé věci.“ nebo klasické „Zhubnu.“ Vágní, neurčitá, zato však naprosto radikální prohlášení, která se většinou nedočkají naplnění.

A právě proto se tento týden zaměříme na to, dávat si takové cíle, které se nám budou plnit jedna radost. Jak by takový správný cíl měl vypadat, najdete v článku k této Výzvě nebo třeba v příspěvku Stanovte si svůj pohybový SMARTER cíl, který najdete v Tipech pro vás.

Můj vlastní „chytřejší“ cíl

Ale zpátky z teorie do praxe. I já jsem si totiž dala takové malé předsevzetí. Dlouhodobě se mi nedaří mít dostatek pohybu a semaforek v Sebekoučinku mi zůstává smutně červený. Už se mi párkrát stalo, že jsem zkoušela tenhle svůj nedostatek prolomit. Chvíli jsem běhala, jeden čas jsem dokonce posilovala a taky mám v peněžence už pořádně dlouho téměř nepoužitou permanentku na plavání. I když začátky všech mých snah byly slibné, tak nějak pokaždé zůstalo jen u toho začátku. Takže jsem se rozhodla, že na to půjdu letos chytřeji a dám si takový cíl, který se mi už konečně podaří dosáhnout.

A protože je vůbec nejlepší dávat si více dílčích cílů, nežli jeden velký (na který ani pomalu ani nedohlédneme), zkusila jsem to také tak. Abych zařadila do života alespoň o trochu více pohybu je mým prvním dílčím cílem „V lednu a únoru budu chodit alespoň dvakrát týdně pěšky do práce.“

Myslím, že tenhle cíl splňuje většinu podstatných znaků toho správného cíle: je konkrétní, zaznamenatelný (každý týden si v diáři odškrtnu dva dny, kdy jsem šla do práce pěšky), dobře dosažitelný, také je časově ohraničený a jsem si docela jistá, že pokud si na konci února budu moci říct, že jsem tento svůj cíl splnila, namotivuje mě to k dalším pohybovým změnám k lepšímu.

A třeba na konci roku, nejenom budu chodit do práce každý den, ale i ta moje permanentka na plavání bude plná razítek.

Možná, že chození pěšky do práce, se zdá jako až příliš malý krok. Ale právě o tom to je. Když se nám něco dlouhodobě nedaří, musíme na to jít jinak a přesně takto - postupně a pozvolna. Protože jak už víme, jen pozvolné a příjemné změny mohou být trvalé.

Tak uvidíme.

A jak zní vaše cíle na letošní rok?

Řada z vás v komentářích najde i své loňské cíle, jak se vám podařilo je splnit a v čem budete pokračovat letos? Pochlubte se opět se svými cíli v komentářích, veřejný závazek vaši snahu ještě více podpoří :-)