Zdravím vás u nové Výzvy. Možná vás trochu zarazil její název. Kdo nás, STOB, trochu zná, totiž ví, že jedním ze základních principů, na kterém staví naše metodika terapie obezity je, že jídlo by mělo být i pro hubnoucího radost a ne starost. Slovo hřešení v nás však příliš radosti nevyvolává. Právě naopak. Představíme si pod ním pravděpodobně nějaké skryté ujídání velkých porcí sladkostí nebo jiných dobrot, na které následně nasedají i podobně velké výčitky svědomí a špatný pocit.

Co kdybychom ale hřešení přestali nazývat hřešením? Pak bychom přece ani jednorázové vybočení z režimu nemuseli vnímat jako selhání, ale jako normální součást života.

A přesně to je poselstvím naší týdenní Výzvy. Naučit se nehřešit, protože jídlo přeci žádný hřích není.

Jídlo k životu patří a nelze bez něj přežít více než několik týdnů, o tom není pochyb. Avšak i přesto, že se s jídlem setkáváme denodenně už od narození, řadě z nás se k němu zatím nepodařilo vypěstovat zdravý a hezký vztah.

V zajetí černobílého myšlení

Nutno však říci, že prostředí, ve kterém žijeme, nám v tom vytváření zdravého vztahu k jídlu příliš nepomáhá. Ani se nemusíme nořit příliš hluboko do světa různých dietních doporučení a alternativních výživových směrů, abychom narazili na černobílé vidění jídla a stravování obecně. Na pohled je to velmi jednoduché. Doporučení (ať je to jakékoliv a od kohokoliv) říká: „Tyto potraviny jsou zdravé a úžasné, proto je můžete jíst. A tyto potraviny na druhé straně jsou nezdravé, kalorické a nebezpečné a ty jíst rozhodně nemůžete.“ V poslední době je navíc trendy nazývat první skupinu potravin superpotravinami a tu druhou jedy.

Jenomže praxe je pak všechno možné, jen ne takto jednoduchá a černobílá. V praxi se totiž setkáváme s oběma „druhy“ potravin a nelze se tomu vyhnout.

Svět není černobílý, stejně jako potraviny nejsou jen zdravé a nezdravé.

Černobílé smýšlení (nejenom) o jídle a stravování je ale velmi časté a stejně tak nebezpečné. Pod vlivem černobílého myšlení se totiž snadno stanete na cestě za vytouženou postavou takzvaným „chronickým dietářem“, v jehož životě se stále dokola střídají dvě období: období hubnutí a dodržování přísného režimu a období absolutní nekontroly, které nastává zpravidla poté, co hubnoucí ze svého striktního režimu (dříve nebo později) vybočí.

Sami si jistě dokážete představit, že být takový chronický dietář a jídlo si tak buďto vyčítat nebo odpírat, není moc radostné. A černobílé myšlení a dělení potravin na dovolené a zakázané rozhodně není ten správný a zdravý přístup k jídlu.

Černobílé myšlení v praxi

Pojďme si ale všechny tyto myšlenky uvést na konkrétnějším případu.

Jak už bylo řečeno, černobílé smýšlení o jídle a různých druzích potravin je u lidí, kteří hubnou, velmi časté. Když se hubnoucí, u kterého takové myšlení převládá, dostane do situace, kdy se se svou oblíbenou a dlouhou dobu odpíranou potravinou setká a jejímu vábení „podlehne“, pravděpodobně u něj nastane a převládne myšlenka „Když už, tak už!“ Řekněme, že teď v létě by tou odpíranou dobrotou mohla být třeba zmrzlina, které si tak tento náš hubnoucí objedná rovnou trojitou porci s tím, že ji celou (navzdory signálům těla) spořádá, protože ví, že ji v rámci svého režimu zase dlouhou dobu neochutná. A po tomto vnímaném selhání pak často pokračuje i na další zakázané pochutiny. Má totiž pocit, že už stejně nemá cenu se snažit, jelikož s touto obří porcí zmrzliny přišla veškerá jeho předchozí snaha vniveč.

Když však máte opravdu zdravý a sebejistý přístup k jídlu, pak se do takovéto spirály negativního myšlení, výčitek svědomí a přejídání se „zakázanými potravinami“ nedostanete. Víte totiž, že i když zrovna hubnete, nebo si váhu snažíte udržet, zmrzlinu, kterou máte rádi, si můžete s klidným svědomím dopřát.

Člověk, který má zdravý vztah k jídlu totiž ví, že jedna zmrzlina neznamená konec světa. Ví také, že i když je to obyčejně jedna z těch kaloričtějších potravin, když s ní bude počítat ve svém celodenním energetickém příjmu a třeba si jí výjimečně dá místo své obvyklé odpolední svačiny, nemusí to pro něj znamenat ani kalorii navíc. Ví, že si ji může dopřát a nemusí z ní mít špatný pocit třeba i proto, že jde večer ještě běhat, nebo se chystá na dlouhou procházku a kalorie ze zmrzliny tak celkem snadno spálí. Dokáže si také předem zhodnotit, že protože zrovna nemá velký hlad a chce vlastně zmrzlinu spíše jen ochutnat, může se o ní rovnou s někým rozdělit. Takový člověk si zmrzlinu užije bez výčitek svědomí a s radostí a dál pak bude pokračovat ve svých zdravějších zajetých kolejích.

Proto naše rada zní - nedívejte se na jídlo jenom jako na dobré, nebo špatné, dietní, nebo nedietní, dovolené, nebo nedovolené. Počítejte s tím, že chybování je v lidském životě nevyhnutelné a přirozené.

Pojďte do toho s námi

Uznávám, že vybudovat si zdravý vztah k jídlu, není záležitostí na týden a pro mnohé může být těžkou výzvou. Pokud se vám ale tento týden alespoň podaří zjistit, že černobílé myšlení je i váš problém, bude to obrovský krok kupředu, i když to bude ten úplně první.

A já vám slibuji, že pokud tento první krok kupředu uděláte a rozhodnete se svůj zdravější a radostnější vztah k jídlu budovat, bude to radostná cesta, která se vám vyplatí.

Půjdete do toho s námi? :-)

Podělte se s námi v komentářích o to, jaký je váš vztah k jídlu? Rozdělujete potraviny na dovolené a zakázané, nebo si s radostí užíváte všech chutí?