Ahoj,

hlásím se pošesté. Hubnu se STOBem už skoro 2 měsíce a cítím se líp a líp. Hanka Málková, která je mojí rádkyní a průvodkyní změnou životního stylu si pořád drží neskutečně vysokou úroveň vstřícnosti a profesionality. Trochu ji podezřívám, že je anděl. :-)

Všichni, kteří se se mnou pravidelně setkávají mi hlásí, že těch 10 kilo, které jsem už zhubnul, je vidět. A že mi to sluší. A já jim děkuju a těší mě, že nejen mně to dělá radost. Děkuju taky vám všem, kteří jste se mnou tady a teď, při četbě mého blogu. Čím víc si užívám všechny ty novinky ve svém současném životě, tím větší mám pocit, že už mi zůstanou navždy. Zelenina, chlůze, plavání, kolo. Dokázal jsem to všechno začlenit do každého svého dne a je mi z toho krásně. Mám rytmus, režim a cítím se výborně. 10 kilometrů denně ujdu jako nic a na procházku se vždycky těším. Všichni mi fandíte a já vám chci znova moc poděkovat. DÍKY!

Chci elektrokolo, i když... :-) Vzhledem k tomu, že jsem začal používat svoje staré kolo, které jezdí a na kterém jezdím, možná že se na konci roku odměním něčím trochu jiným. Kdo by to byl řekl. Najednou mám pocit, že chci hubnout, aniž bych chtěl elektrokolo. Takže motivace je teď taková, že si na Vánoce, až budu vážit 120 kg, což je můj cíl, prostě koupím něco, z čeho budu mít radost a ne nutně elektrokolo. Je to posun a změna a naštěstí to můj záměr nijak neohrožuje. Naopak. Jsem svobodnější. Držte mi palce. :-)

Na závěr trocha shrnující lyriky:

Tak je mi lehko a lépe,

vloni jsem byl ještě slepej,

nekamarádil se s dřepem,

cítil, jak tuk se mi klepe.

Teď cítím svěžest a sílu,

mám se míň k jídlu než k dílu,

zábavně, navíc bez drilu

shazuji kilo po kilu.

Prochozenou už mám Prahu,

dojdu snad až do Utahu,

pod kůží vrytou mám snahu.

Zdravě a trvale já hu...

...bnu!