Dnes mi do zábavně-mučicího koutku přibyla mrňavá, roztomile růžová váha s tělesnou analýzou. Docela jsem se na ni těšila. Sice jsem za poslední rok dost zhubla, ale vždycky je dobré kontrolovat, jestli to, co mi z těla mizí, je opravdu tuk.

Výsledky mě převážně potěšily - mám docela slušný svalový základ a viscerální tuk v normě. Samozřejmě mám víc podkožního tuku, než by bylo třeba, a jasnou nadváhu. Začíná nám ale jaro a to mě nabije energií, kterou budu moct využít k cvičení. A protože jsem si konečně doléčila koleno a navíc mám po dlouhé době volný víkend, můžu se na to s chutí vrhnout a sledovat, jak se budou čísílka na váze pomalu měnit.

Pomalu - v tom je ten trik. Ale to my tady všichni víme, že? Jsme tady, protože nevěříme na zázraky, ale v tvrdou práci, která postupně přinese výsledky. Protože víme, že změna není jako přepnutí programu v televizi, ale je to proces.

Nová chytrá váha a první jarní paprsky neinspirovaly jenom mě, ale taky mou matku, která se rozhodla také upravit svoji životosprávu. Pokud si to přes noc nerozmyslí, můžeme ji zítra tady na STOBu očekávat. Věřím, že tu bude spokojená, stejně jako já.