nevzdavatse: Ještěže jsem udělala totéž, o zdrhla :-)

Dámy, já tu diskusní skupinu opravdu založím :D Vážně je tohohle tématu škoda jen na jeden blog. Tak se přidejte ;)
http://www.stobklub.cz/skupina-tema/316/
Vaše zážitky mě strašlivě baví :)

nevzdávatse, než jsem dosedla k PC, tak jsem byla na malé. jinak bych dopadla jako řidič dodávky - hezky jsem se zasmála

Mám ještě jednu:-)
Když jsem dneska ráno při cestě do práce zajížděla na parkoviště, zaujal mne divný zvuk auta ( naštěstí jen zaseklý kamínek v brzdách ), ..... Vybavila se mi souběžně několik let stará příhoda, která pobavila okolí, mne i celou rodinu:-).
Do práce jezdím brzo, dřív jsem vždy vysadila manžela u fabriky, zajela s dcerou na nádraží a pak pokračovala do práce.
Byla ještě tma, lilo, jak z konve.Na tento vlak jezdí a chodí hodně lidí. Člověk na nádraží občas neví, jestli má víc sledovat, aby někoho nepostříkal, vyhnul se přijíždějícím a odjíždějícím autům, dobíhajícím cestujícím, velkým loužím a ještě hledá místo, kde by dcera ( má Downův syndrom ) dokázala "inteligentně" vylézt.
Povedlo se, vystoupila, ale při odjezdu z nádraží auto vydávalo naprosto příšerné zvuky. Zděšeně jsem zastavila a "telegrafovala" manželovi s dotazem, "Cože mám tedy dělat?". Poradil, ať auto odstavím a do města dojdu pěšky, vyřeší to odpoledne. To jsem zavrhla. Jela jsem (jiným vozidlem ) služebně pryč. Ve svém autě jsem měla kromě počítače spoustu důležitých věcí. Spěchala jsem, strašně lilo, mám hole ( = skoro nic nepoberu) a do města je to dost daleko..... .
Manžel tedy rychle někoho pojízdného ve fabrice sehnal a spěchal zhodnotit situaci. Záchranné vozidlo přijelo, manžel sedl do auta, popojel kousek, zastavil, vylezl, sklonil se pod auto...... . To já "nedám". Jednak hole, jednak déšť a ,uznejte, v kostýmku? ..... Pak už popojel jen kousek a vytáhl prasklý kýbl od malířské barvy, na který jsem nejspíš v některé z těch velkých louží najela, když jsem sledovala chodce a ostatní auta. Ten se pod auto zahákl a já ho vláčela s sebou. Řidič dodávky, který manžela přivezl a na průzkum závady mu svítil, se údajně téměř počůral smíchy a půl fabriky mělo "veselé ráno". No a já jsem nasedla do svého vozu a za klidného zvuku jeho motoru včas dojela do práce :-).

Macatice: přesně vím kam by manžel zavolal, kdybych se objevila na zahradě při 4°C jen v pantoflích ve tři hodiny odpoledne vedle veřejné cesty plné mamin s kočárky, nejspíš k Chocholouškovi :-))

Moc hezké příhody.
coumba - to je super pomsta. Ha ha ha. Manžel je dobrej mě by za něco takového vynadal určitě.

Hlasuju pro solnou lampičku

U mě vede Coumba a Nevzdavatse :D Kdyby to byla soutěž o ceny, nedokázala bych se rozhodnout, které dát hlas.

Děvčata od srdce jsem se zasmála, ale pro mne vítězí COUMBA !!!!!Tedy posouvat hodiny to by mne fakt nenapadlo , smála jsem se až do slz !!! T

tak to je super čtení.
Zatvik, máš krokoměr? tolik pohybu po ránu stojí už za zaznamenání....
Veve12 chystali jste se po ránu, tak doufám, že jste do do večera stihli....haha

To jsem se nasmála, vaše příhody jsou skvěl! Také jednu přidám. Dcera dostala od Ježíška nové kalhoty. Ráno se chystáme na návštěvu k rodičům, dcera chce jet samozřejmě v nových kalhotách. Potřebují zkrátit. V rychlosti jsem běžela do patra pro šicí stroj. Na schodech jsem uklouzla a jela dolů 13 schodů i s tím šicím strojem. Cestou jsem se snažila přibrzdit a z věšáku jsem strhla nový kožený batoh, utrhla poutko a ulomila věšák. Odřela jsem dřevěné schody. Celé pozadí hrálo pak všemi barvami. Seběhla se celá rodina co se to děje. Léta se mi smáli, že nepotřebuji kolo, protože jezdím na šicím stroji :-)

Zatvik: to máš potom pohybu habaděj, už nemusíš po nocích chodit bahnitými cestičkami :-))

Macatice: Nenapadlo mě, že se to tak ujme :D

Přidám se se svou dnešní blbinou a neplánovaným pohybem. To se tak chystám na odpolední a vůbec nestíhám. Potřebuju nachystat jeden papír a odevzdat ho v práci, hledám na internetu vzor a vyplňuju. Dokument ukládám na flashku, rychle se oblékám a vyrážím na bus. Za bránou mi dojde, že jsem si nechala doma peníze, tak se pro ně rychle vracím.
Vyběhnu ven, chci zamknout dveře a... nemám klíč! Nechala jsem ho na stole v kuchyni, když jsem šla pro peníze. Běžím pro něj.
Za bránou se zase zarazím, protože si uvědomuju, že pepřák jsem nechala v druhé kabelce. Ve městě, kde pracuju, a jako naschvál zrovna v té části města, je poslední dobou nezvykle moc přepadení, takže bych bez něj měla strach.
Po dalším návratu domů a dalším vyběhnutí schodů už si říkám, že už je snad všechno v pořádku. Autobus stihnu, pepřák mám, peníze mám, je zamčeno... Tak proč mám pořád ten divný pocit, že jsem na něco důležitého zapomněla??
Jop. Ten důležitý papír, který mě tolik zdržel, jsem sice uložila na flashku, ale tu jsem nechala zapíchlou v počítači.
Musela jsem se tedy vrátit čtyřikrát! Autobus jsem naštěstí stihla... ale papír jsem stejně neodevzdala, protože se šéf neukázal. Když se daří... :D

martashi: Jakýpak vystrašit! Ten můj by byl nadšenej, kdybych se před ním objevila jen v pantoflích. Vlastně proč používám ten podmiňovací způsob... :-)

Zatvik: Koukám, že bys měla tohle zavést jako stálé diskusní téma, ne jen jeden blog :-)

sifaka: takhle vystrašit svého muže bych si netroufla :-))

Přidám jednu ze života k posouvání času. Za dávných časů, když jsem byla na mateřské, tak se manžel kdesi zdržel s kamarády u pivečka a mě to tak naštvalo, že jsem posunula budíka i všechny hodiny o hodinu dopředu a nechala ho odejít do práce dřív. Zjistil to až tam, když nikde nikdo a kupodivu mě ani nevynadal.

sifaka: Tak teď jsem z tebe pod stolem. A to jsem prosím dneska nechlastala nic tvrdšího než kafe a podmáslí! :-)

Teda vy padavky, mám tomu rozumět tak, ze jste na sobě měly jen ty pantofle??Bo jestli jo, tak to ze vcil zasmeju ještě jednou

Mě ty vaše minipříběhy taky rozesmály. Nadvornikova má zuby i kosti snad už taky v pořádku, takže všechny vzaly dobrý konec.
Vzpomněla jsem sina vlastní příhodu. Na vejšce, zkouška. Posluchárna, každý skloněný nad svým papírem a řeší příklady v písemce jako divý. Ticho, že bys slyšel špendlík upadnout. Jeden příklad mi ne a ne vyjít. Kontroluju poprvé, chybu nenacházím. Konroluju podruhé, zase nic. Už docela nervní procházím příklad potřetí - a tu to je. Nějaká trivialita, tuším to byla záměna + a -. A v tu chvíli se spontánně plácnu přes čelo a hlasitě do toho ticha pronesu: "Ježíš, já jsem ale blbec!" Načež dozorující profesor pronesl trošku žertovně káravým tónem: "Ale no tak, nepodceňujte se tolik!"
Pochopitelně se posluchárnou rozlehl smích.
Aby měl příběh opravdu dobrý konec - tu zkoušku jsem tehdy udělala. Sice s odřenýma ušima, ale udělala. :-)

Tos dopadla ještě dobře. Já si takhle před 11 lety vyběhla 21. března z práce na zubárnu taky jen v pantoflích, ale jaksi napadlo trochu sněhu, a jak jsem si zkracovala cestu, uklouzla jsem na mokré trávě a byla z toho sádra na 6 neděl

nevzdavase: za me se svým příběhem vedes. Opravdu jsem se zasmála. Bod navíc je, ze se nikomu nic nestalo.

Jsi odvážná holka a Tvému článku, protože už tím, že jsi ho napsala, mi došlo, že jsi mezi živými, jsem se od srdce zasmála.
Kdybyste chtěli slyšet, kam až může dosáhnout lidská blbost, tak můj příběh nesouvisí s pohybem ( leda tak, že se všichni doma "třískali" smíchy ):
V rámci svého boje s prokrastinací obracím byt vzhůru nohama. Beru to opravdu důkladně a nic mi neunikne. Není divu, že mne rozladily nánosy prachu na solné lampičce. Pro zpestření příběhu bych ráda doplnila, že jsem absoloventkou dvou vysokých škol :-). A tak Vás snad nezaskočí, že jsem lampičku bez dlouhých rozumových rozborů v rámci reakce typu "rychleji jednám, než myslím", vložila do myčky :-). "Rozsvítilo se mi" až po několika minutách. I tato krátká chvilka byla ale pro mou lampičku smrtelná a vyndala jsem útvar ve tvaru roury. Pobavila jsem tím celé okolí a upřímně, sebe taky. Nakonec, za tolik smíchu kolem ta jedna usmolená lampička rozhodně stála :-).

Martashi, tak už mi v "Pohybu" nemusíš odpovídat. Promiň, ale směju se taky. Hezky jsi to popsala a je vidět, že ti smysl pro humor nechybí. To je fajn.

Taky mám jednu čerstvou blbinku a za vlastní blbost se platí dvakrát :-))
Vyběhla jsem na zahradu zavolat muže na odpolední kávičku, jen tak v domácích pantoflích, maje za to, že není třeba se přezouvat,že zahalekám jen z betonového chodníčku. Houbeles - zlákaly mě čerstvě rozkvetlé krokusy a tak jsem se "po špičkách" rozběhla podívat se blíž. No a dál to bylo jako v grotesce (jak to líčil manžel) vyjeknutí, žuchnutí, zanadávání a chechtání. Viděl mě sedět mezi krokusy s pusou od uch k uchu a byl rád,že mě nemá dvakrát. U sousedů se zapnul seismograf a zaznamenal malé zemětřesení :-))) Takže když jsem posbírala své tělo obalené bahýnkem z první jarní brázdy následovalo odbahnění převlečení a pak teprve ta původně zamýšlená káva s poznámkami mé drahé polovičky. :-)))

moje čerstvá blbinka: po zelenince s vejci a žitném knekebrotu jsem si uvařila kávičku a neodolala polomáčené sušence. ale zasáhl osud. půlka se mi ulomila a spadla pod dveře. mrška nechtěla tam ani zpět, tak jsem ji těmi dveřmi rozdrolila, zametla, vyhodila a světe div se, novou jsem si nevzala.

Ale ta roznožka musela být malebná. Třeba jsi rozesmála pár bažantů a srnek. Přeju brzké bezbolestné žití.

Když jsi tak představuji kudy jsi šla, tak buď ráda jen " za roznožku ", jsi blázínek, to já bych nikdy nedala....po tmě nikdy, jedině s baterkou a ještě bych si to 100 x rozmýšlela.....

Hlavně, že jsi v pořádku. Že se umíš zasmát své chybě je tvoje plus navíc.

No je to sice k úsměvu, ale hlavně žes to ustala a domů si došla :-)))))

No docela si to představuji bohužel i ty následky, kdyby se něco stalo a opravdu sis zlomila nohu, nebo cokliv se mohlo stát jiného. Možná po tmě tyto výlety z práce nepodnikat....
Přemýšlím nad nějakou úsměvnou historkou, na nějakou určitě dojdu a pak ti ji sem napíšu :-))

Moje historka nebude o lidské blbosti, spíš o mojí lenosti. Pro někoho je přetočení hodinek záležitostí pěti vteřin, já na to ovšem, nemajíc dostatečně odolnách nehtů, potřebuju vhodný nástroj.
Takže na podzim jsem se k přetočení letního času na zimní jaksi nedostala - no, a po novém roce jsem si řela, že už to nemá cenu, že to ty dva měsíce a něco počká. Dneska v noci mi hodinky zase začaly jít správně. :-)
Ovšem já ty hodinky stejně nosím spíš jen ze zvyku. Než hledání titěrných ručiček, kouknu radši na počítač...

zdrhla, coumba: Jsem opatrná i ve chvílích, kdy jsem blbá. Když už byla opravdu tma, hlídala jsem si každý krok, abych došlápla na stabilní plochu. Ta jedna noha mi ujela ve chvíli, kdy jsem měla přejít potůček - nečekala jsem nánosy bahna na lávce. Holt tamtudy asi chodí pěšky dost lidí, když tam toho bláta bylo tolik :)
sifaka: přesně takové historky bych pod tímhle blogem chtěla vidět :) Díky.

Dobrá, Zatviku, když tak hezky píšeš, ostatně jako vždy, přiznám taky jednu čerstvou ptákovinu pro zasmání...včera jsem tak dlouho štelovala hodiny a budíky abych nezaspala do práce a v globále jsem vstala o hodinu dřív....trochu jsem se zasmála.....kdybych si toho všimla až na zastávce MHD, asi bych i brečela:-)))

Ještě že sis třeba nezlomila nohu. Kdo by tě tam potmě hledal?

ty jedna odvážná školačko - ve tmě, 10 kiláků, bahnitá polňačka a roznožka? ano, když sama ze sebe si umíš udělat srandu a směješ se, tak se taky směju. ale hlavně, že to dopadlo "jen takto!"... s úsměvem jde všechno líp