Minulý měsíc jsem se zabývala hlavně zabydlováním a zvykáním si na život s chlapem. Většinou to byla zábava, ale občas je to trochu vyčerpávající. Můj milý umí vařit čaj a kafe, ale tím to končí, takže cokoli, co se týká jídla, zůstává na mě. 

V kuchyni mě to baví, zvlášť v té mojí, protože je prostě dokonalá - ne zbytečně velká a nezvykle praktická. Když jsem ještě bydelala v domě, měla jsem ohromně velkou kuchyni. To sice vypadá působivě, ale udržet nějaký systém na tak velké ploše mi moc nešlo. Prakticky jsem v kuchyni pořád uklízela, a když jsem na jedné straně skončila, mohla jsem začít zase od začátku. Moje současná kuchyňka se udržuje skoro sama, jen sporák vyžaduje víc něžné péče. 

Každopádně se pořád snažím milého přesvědčit, že by se měl naučit aspoň nějaké základy (a tím nemyslím ohřát si v mikrovlnce hotovku). Bylo by to fajn pro mě (když jdu druhý den od práce, nemusím myslet na vaření pro milého na další den), ale i pro něj, když se třeba netrefím do jeho chuti. Většinou miluje cokoli, co připravím, ale občas se netrefím, nebydlíme spolu tak dlouho, aby se občas nevyskytla chyba. Posledně jsem si do práce chystala celozrnné špagety se zeleninovou směskou, kolem těch ale můj drahý jen nedůvěřivě obcházel a raději si skočil koupit pařížák a pár rohlíků. Jedna z mých oblíbených rychlovek - kuřecí nohy s bramborami a zelím z jednoho pekáčku - také neměla úspěch. 

Líbí se mi, že se rád angažuje v pomocných pracích, pokud má tedy zrovna náladu. Nechce se mu vždycky, ale pokud ano, je ochotný nakrájet mi cibuli, očistit brambory nebo nakrájet jakoukoli zeleninu. Sice bych to sama zvládla rychleji, ale to mu neříkám, vždycky mě to potěší.

Každopádně se pomalu snažím napravit škody, které na mě napáchalo půl roku na hotelu. Například se znovu učím snídat. Tak jako kdysi dávno, zase se mi ráno nechce/nemám hlad/nemám chuť. Nechci se vysloveně nutit i přes nechuť, jdu na to pomalu, především se snažím přijít na to, proč mi ráno jídlo tak strašlivě nechutná. 

Zařazuju do jídelníčku víc zeleniny a luštěnin (jak jste mi chyběly!). Na hotelu se sice občas nějaké luštěniny dělaly, ale byla to většinou rozvařená čočka v čočkové polévce, nebo občasná hrachová kaše. 

Svého milého se zeleninou více méně seznamuju, doma na ni nebyl zvyklý. Připadalo mi to divné, ale na návštěvě u jeho otce jsem to pochopila. Jeho otec zeleninu prostě nenakupoval (snad jen rajčata v akci, která si na večeři nakrájeli na chleba s máslem). Dostala jsem někoho, kdo nezná základní potraviny! 

Stěžovat si ale nemůžu. Můj milý je velmi vděčný strávník, a i když některá konkrétní jídla nedůvěřivě obchází, většinou se na všechno vrhne a odevzdá mi prázdný talíř. Včera jsme si na oběd udělali malou terasovou grilovačku (máme šikovný malý elektrický gril). Z grilovaných kuřecích nohou byl nadšený (přitom oba neradi obíráme kosti) a z pečených brambor snad ještě víc. Zamiloval si grilovanou. kukuřici. Skoro se nedotkl salátu s mladého špenátu, ale aspoň zbylo víc na mě. 

Každopádně mi dochází, že tohle je ten člověk, kterého chci mít doma. Nedokázala bych žít s gurmánem, který by nad mými jídly ohrnoval nos. Demotivovalo by mě to a přestala bych vařit nadobro. Dobře snáším kritiku, protože jsem pořád svůj nejzlejší kritik, zato velmi těžko snáším chronické stěžovatele. 

Navíc mám doma někoho, kdo mě motivuje k pohybu, a ani se nemusí nějak extra snažit. Do práce jsme začali jezdit na kole a místo luxusní dovolené taky plánujeme cyklistické výlety. Moc rádi spolu chodíme na procházky (a Luhačovice přímo vybízejí k romantickým procházkám). Dokonce jsem dostala chytrý náramek, který mi měří kroky, srdeční tep, kontroluje můj spánek a vůbec delá spoustu věcí, které se mi úžasně hodí. Mám milého, který má rád moje tělo, jaké je, ale když se zmíním, že bych pro sebe chtěla něco udělat, maximálně mě podpoří. Mám nehorázné štěstí a skoro čekám, kdy se to celé nějak podělá, protože snad ani nemůžu být takhle šťastná. 

Protože mi tyhle šikovné hodinky dávají celkem podrobné info, rozhodla jsem se začít zase s Hlídačem. Ten bude víc zaměřený na pohyb, protože v překrásných Luhačovicích máme jaro. Další podstatná věc bude spánek (který se dost stabilizoval, když konečně bydlím jako člověk).

Teď se chystám vyjet na kole a pozdravit milého v práci. Uvidíme, co ukuchtíme na večeři. Dnes bychom mohli něco nachystat společně, držte nám palce :)