Takže když jsem se v neděli ráno vypravovala do ambulance ve špitále, pro jistotu jsem se zvážila, protože mi ty bolesti byly až podezřele povědomé. Můj odhad se potvrdil, hned si mě tam nechali a už odpoledne jsem po 6 týdnech opět vyrazila na operační sál, aby byla nějaká legrace. Pročež několik dnů samozřejmě žádný sebekoučink, i když nemám obavy, že bych z nemocničního jídla snad přibrala.

Ale už jsem zpátky, takže se znovu vrhnu do boje. Jenom mě štve, že pohyb se opět odkládá. Už mi bylo skoro fajn, těšila jsem se, že se začnu hýbat (opravdu těšila), a zase nic. Ale jen počkej, váho, co nevidět se do tebe pustím i sportováním, howgh!