20.5.2016 Zápisky z cest 

Tak jsem se ve středu večer vrátila ze služební cesty, nic hrozného jen tři dny mimo domov :D Ale musím říct, že to mou víru ve zdravý životní styl nijak nenarušilo. Ano svádí to namazat si na cestu chleba nebo si koupit vynikající bagetku plněnou čímkoli :D Ale"ne z nás dělá to čím jsme .." Takže Míša si sbalila krabičky a hodovala po cestě v autě. Je fakt, že šéf kulil oči, když jsem vyndala krabičku s jogurtem kdesi za Petrovicemi a pustila se s chutí do jídla, ale co každý máme nějaký koníček. A tak i v nekonečných kolonách na dálnici přišlo téma na ty " moje krabičky". Upřímně se o tom poslední dobou nerada bavím s "bezvěrci" ale nějak jsem z toho vybruslila. Po příjezdu na hotel jsem neodolala a jelikož se mi oblast zdála bezpečná vyrazila jsem na procházku po okolí, rozjímala nad nádherně čistou a upravenou vesnicí v Holandském stylu, nad pastvinou s krávami a nad dívčím fotbalovým týmem. No a po návratu jsem si dala salát a tortilu co jsem si připravila doma a byl čas zalehnout. Druhý den ráno jsem s očekáváním vyrazila na snídani a k mé naprosté spokojenosti jsem zvládla snídani bez pečiva takže vajíčko na tvrdo nějaká šunka, sýr a zakončila jsem to jogurtem a ovocem ( ano baštím jak malej zájezd a to je na tom to nejlepší, že po letech hladovění konečně jím :DDD) pak nás čekalo celodenní jednání, oběd proběhl v rytmu káva u mc donalds a proteinová tyčinka z vlastních zdrojů. Člověk se prostě musí povznést nad to, že je jako buran, když si s sebou nosí jídlo. Po cestě z jednání jsem schroupla Racio plátky free style a zeleninu z domova. Odpoledne jsem na procházku neměla sílu, tak jsem se usadila na terase před hotelem a vychutnala si odpočinek a kávu. Večer následovala další komedie na téma, já vážně nejsem nemocná, když nepiju pivo ani jiný alkohol :D a večeře. Z jídelního lístku jsem si v pohodě vybrala  lososa s chřestem a brambory. Druhý den byla snídaně v obdobném rytmu jako ta první, po cestě jsem si koupila namíchaný salát a dojedla zbytky emergency potravin. Po návratu domů, nebyl moc čas na nějaké delší přípravy, tak jsem si na druhý den připravila kuře k obědu a zase hromadu zeleniny :D 

Včera ještě do toho všeho jsem jela večer do divadla, takže zase v rytmu cestovních ústupků- Už jsem nestihla přípravu jídla, ale ráno jsem se vzchopila a krabičky si nachystala. Moc se těším na víkend mám v plánu si pořádně odpočinout, pracovat na baklářce a výlet na kole. 

Když to shrnu cestu jsem s několika kompromisy zvládla, nehřešila jsem spíš jsem měla jídla méně, ale jednou za čas se vůbec nic nestane :-)

Jak řešíte jídlo na cestách vy? 

16.5.2016

Nějak mi dnes neni do zpěvu, už od pátka se mě drží nějaký černý mrak a na všechny strany se to kaboní. Dneska odjíždím na 3 dny do Německa na služebku. Přitom bych se nejraději zavrtala do peřiny a přečkala tam tenhle hnusnej stav. Čas od času se prostě nedaří a nemá smysl se v tom hrabat, ale když já bych tak fňukala :D  No nic základní krabičky jsem zabalila, po cestě na bus jsem se proběhal s kufrem a taškama, až sem se polila kávou  a teď tu sedím v práci a přemýšlím, jak tu cestu zvládnu. Pejsinu hlídá mamka a bude se mít s ní dobře, do rána jsem ale oka nezamouřila jak se mi všechno v hlavě motalo jako vítr v bedně. 

Doufám, že Váš týden bude lepší. 

Hodně sluníčka a síly 

M.

11.5.2016

Ahoj ve spolek, včera jsem jela po hrozně dlouhé době do školy na konzultaci k bakalářce, které mi minimálně rok stála, jelikož jsem nebyla schopná se k ní dokopat, ale vzhledem k blížícímu se termínu jsem přeci jen zmobilizovala síly a opatrně se do toho pustila. Vtip je v tom, že konzultace prosfesor vypisuje pro všechny a je mu absolutně jedno jestli se tam má člověk možnost dostat. Tentokrát byl čas vcelku rozumný 16:00 jenže, včera ráno někdo vstal a rozhodl se pohorozit po celé republice bombovým útokem. " To jako vážně???? V situaci, kdy panuje obrovské napětí z terorismu se tohle někomu vylíhne v hlavě?" Normálně by to byla komplikace, ale vzhledm k tomu, že jsem musela v Pardubicích přestupovat se najednou cesta do Hradce stala vcelku nerálnou. Ale jako správná žena jsem si poradila a v práci si vyjednala volno již dříve a do Hradce mě odvezl kolega, který tam měl cestu.  3 hodiny času co jsem měla jsem nasávala emoce na univerzitní půdě, kde probídhají státnice a zkoušky. :D  Konzultace samotná, pak byla plodná, profesor mi seškrtal dobře polovinu a mě čeká ještě dost práce, ale cíl je ta cesta a první krok byl nejtěžší. 

Mimochodem dnes je den boje s rakovinou, už máte svou kytičku? 

Krásný den

Květen je v plném proudu. Počasí zdá se se nám umoudřilo a já každý den vyrážím s pejsinou  na vycházku, nebo na kolo a užíváme si jarní přírody. Letos jsem se jara nemohla dočkat a opravdu si ho užívám. Chodila jsem sbírat kopřivy, nasušila je udělala si týdenní kopřivovou kůru v kombinaci s pampeliškami.. prostě návrat k matce Zemi a přírodě. 

Po tom všem co se vloni stalo se moje tělo i mysl vrací zpět do kondice a je mi fajn. Optimisticky hledím do budoucna a těším se na další životní etapy. Jsem vděčná a snažím se užívat si všeho s mírou a pokorou tak, abych neubližovala nikomu kolem mě. 

Je zvláštní jak člověk občas bere některé věci za samozdřejmé a stačí jen otevřít oči aby pochopil. Cesta je náš cíl a to je nejen v životě, ale i v hubnutí. 

Hubnu prakticky od malička, jako dítě mě 2 x poslali na hubnoucí pobyt a větší utrpení a psychický teror jsem snad nikdy nezažila a musím říct, že i po tolika letech to v sobě stále mám. Učím se teď brát se takouvou jaká jsem. Tzn. Trochu trhnlou, odměřenou se sklonem k posuzování sebe i okolí. Hodnou, chápavou, milující. Mít rád sám sebe není hamba a seběvědomí už vůbec ne a tak se snažím si to zažít, vstřebat to a přijmout se. A věřte nebo ne je to sakra těžká věc přiznat si: " Ano, děláš chyby a ne vždy jednáš správně, ale i tak si zasloužíš být milována..." 

V dietě jsem si vždycky vytičila cíl, většinou i přes poruchu štítné žlázy jsem ho dosáhla, ale několikrát jsem se vrátila  na start. Snad za to mohlo to, že jsem se silou vůle nutila do různých nesmyslných pravidel a vždy jsem tak trochu měla radost, když jsem měla hlad, protože tím se přece hubne nejlépe :D Takže i přes veškeré zkušenosti a peripetie, jsem si nedala říct. Teď jsem se pokusila svůj přístup změnit, trochu jsem sama se sebou promluvila a ujistila se o jistých věcech a zkouším to. 

Změny spočívají nejen ve složení jídla a tréninků, ale i v dostatku spánku, relaxace a rozmazlování sama sebe. Kdysi jsem se rozmazlovala a utěšovala jídlem, ale dneska to zkouším trochu jinak. Mám nové kolo, dnes jsem si obejdnala hi-tech váhu, mám v merku nový sport testr a lodičky na svatbu kamarádky. 

Co se jídelníčku týká, po několika strašných článcích o cukru jsem najela na systém bílkoviny tuky a sacharidy v den tréninku. Navýšila jsem si příjem, tak že jím nejvíc co jsem kdy v dietě jedla, ale tak aby to sedělo tělu. Uvidíme kam až mě tahle cesta zavede, ale momentálně jsem na svojí magické hranici u které se mi to vždy zlomilo a poslalo mě to zpět. Doufám, že tohle bude cesta a pokud ne, najde se jistě ta správná. Jen musí člověk vnímat sám sebe a to co je pro něj nejlepší. 

Mějte krásné květnové dny a mějte sami sebe rádi, je to velmi důležité