Dobrej den, říkají mi Annmenki, ja vím, divný jméno, ale za to může Zuzana, ta co musí zhubnout, tedy přesněji řečeno je nutný, aby se sebou něco udělala, jelikož se na to jeden už nemůže dívat. Když nosíte tak divný jméno jako já, můžete běžet na matriku, at vám ho změní, ale víte, kolik za tu tisícovku, kterou vám to vytáhne z peněženky, můžete mít třebas růžičkovejch kapustiček? Celej vagónek, a to si jeden rozmyslí, když je do nich celej blázen...Zuzana má jméno úplně obyčejný, ale stejně je divná. Není dne, ani hodiny (jo i noční), aby s sebou něco nevláčela, napřed to byla taková kabelčička, jo to bylo ještě milý, později ji vyměnila za větší, až z ní byla pořádná nákupní taška, ale jednoho dne už ta taška nestačila, tak si musela vzít batůžek, kterej se postupen času nafukoval, a dneska už je z něj pořádný kletr či krosna, říkejte si tomu jak chcete, ale je to prostě velký zavazadlo, který s sebou furt vláčí a nedá si říct. Když se jí zeptáte, co v tom báglu má, tak na vás jen tak provinile koukne a špitne něco o horších časech a podobně, jo, ze špatnejch časů má velkej strach, dokáže vám hodiny vyprávět o tom, co by se všechno mohlo stát a jak musí být člověk připravenej, aby ho nedostali. Nu teď mi řekněte, kdyby náhodou fakt jo, jak daleko by s tím batohem asi utekla. Jsem to zkusila s argumentem, že lidi jako třeba já si zásoby nechávaj ve veřejnejch skladech a vyzvednou si jen to, co zrovna potřebujou. Pravda k tomu člověk potřebuje víru, že tam vždycky něco k jídlu bude, že to jiní nevyberou před ním, ale když se člověk na ty sklady koukne a ohlédne se dozadu, aby si vybavil alespoň jeden jedinej okamžik, kdy byly úplně prázdný, musí bejt jen optimista. Dobrá, pro příští týden jsme si tedy daly za úkol obejít ty naše sklady a najít v nich alespoň jeden jedinej prázdnej regál. Takovej malej hec ode mne, ona je Zuzana soutěživej typ, a tak bude celej týden běhat městem křížem krážem, aby mi dokázala, že špatné časy jsou tu, a mezi náma, naběhá při tom pěknejch pár kilometrů.