Ona je Zuzana občas plačtivý údolí a plyne to z toho, že není, kdo by ten potok slz zastavil a řek, hele proč pláčeš ty hloupá, vždyť tu na tom světě nejseš vůbec sama, a na tu Milku se vykašli, vždyť je to jen hloupá kráva fialová. No, není tu nikdo takovej, a protože ta branka, kterou se člověk provlíká do života, se pomalu,ale jistě zavírá, je to dvojnásob smutný, o to žádná.  Tak si hoď holka něco na sebe a jdeme seseznamovat na místo, kde se nacházej páni, pro který budeš sexy a k sežrání, jen si vybrat.

Zuzana se zprva na ty náhrobky nechtěla ani podívat, ale když jí padlo oko na pana ředitele Zavářku Bohumíra, statnýho fešáka, kterýho to skolilo v nejlepších letech, zjihla a byla z toho málem láska na první pohled, kdyby nebylo paní Boženy, jeho zákonité manželky,která se na Zuzanu zpoza věčnosti dívala tak ošklivě, že bylo rázem jasný, že to s panem Bohumírem neklapne.

Majitel koloniálu Josífek Konečný by stál jistě za hřích, kdyby ovšem nebyl o dva roky mladší, a v tomhle je Zuzana ze starý školy, muž musí bejt prostě v rodině ten starší, zkušenější, silnější, rozumnější, jeden se o něj musí opřít, když je to třeba, a pokud jednomu teče mléko po bradě, jaká to může bejt asi domácnost?

Věnceslav Zatloukal byl sice vysokoškolský učitel a jednomu by poskočilo srdce, když by na něj upřel ty svý uhrančivý kukadla, ale měl dost málo vlasů, a to je kámen úrazu, neb Zuzana říká, třeba i čerta, jen nesmí mít hlavu jak to koleno.

On je ten náš obecní hřbitůvek pěkně velkej, a tak tam Zuzana naběhala podle krokoměru celejch 4,21 km, než se konečně u jednoho náhrobku zastavila a od toho se už neodtrhla. Pěknej, co, jo, jo, pěknej, asi i zámožnej, co, jo, to jo, pokud to tedy neprohrál v kartách, to víš, oficír,  já ti nevím, není ten věkovej rozdíl moc velkej, co tě nemá, ročník 1895 byl prý ten úplně nejlepší, to ti řekne, holka, každej znalec, v tom roce se rodili samí fešáci, těm císařský uniformy sedly jak ulitý.

Člověk by měl poznat, kdy je přebytečnej,tak jsem zařadila zpátečku a Zuzana tam pak ještě nejméně hodinu stála a tiše si s Oliverem povídala; o čem to bylo, to mi neřekla, ale u večeře měla takovej pokojnej výraz a té krávy Milky si ani nevšimnula.