Velice se omlouvám, pokud zříte někde nějakou chybičku, při které vás bude brát mrtvice či něco podobně nebezpečného. Budu se snažit, aby jich bylo co nejméně.

HA! A je to tady! Viděla jsem se v zrcadle, stoupla si na váhu - tukoměr jsem do rukou nevzala, nevím, jestli bych to zvládla, nebo nezvládla, prostě nefunguje... no, narazila jsem na diskuzi ohledně sebekoučinku a docela mě to zaujalo. Tak sem si řekla, když ses vyžrala a zlenivěla si jako prase, tak to musíš dát zas dolů, aby si neměla pocit, že tě odveze záchranka, když vybíháš s taškama plnýma nákupu a harantama okolo krku tři patra!

Jezdím nakupovat do okolí. Naše velkoměsto s počtem obyvatel cca 5000 (prý se počítají i spádovky) je na mě drahé a já jako občan pobírající dávky (jsem na rodičáku) si nemohu vyskakovat. Jiné neberu, na úřadech, na kterých se to vyřizuje je mnoho lidí, dlouho se tam čeká a já nemam ráda ani jedno... nehledě ta představa, že tam beru dvě děti! Bohatě mi stačilo jít vyřídit přechod z mateřský na rodičák. 

Máme zahradu i byt - obojí pronajaté. Ale důležité je, že méme kde hlavu složit a zahrada mi pomáhá i tu trochu toho jídla obstarat. Jo a dělám to já. Protože taťka chodí do práce a v době, kdy je v práci, tak bydlí u své matky v Praze a tady s náma je, když má volno - logický, ani sem to psát nemusela. 

Takže obstarávání všeho je vlastně na mě. Teda kromě peněz, ty vydělává taťka. Jestli mi to vyhovuje ani nevím. Nepřemýšlela jsem o tom. Teď mi to jen problesklo makovičkou. 

Tak proč sem se tak zprasila, když pohrdám "nezdravými" věcmi a miluji to "zdravé"? Nevim. Ale taťka řekl, že vařím výborně a taky se při mě zakulatil. No ne moc, je to furt nudle, ale předtím vypadal jak vyklopenej lavor. 

Co nesnáším z pohybu? Běh!! Věřte, při mých velikostech bych si asi způsobila koma! No a nevím, jak by se to zapisovalo do lékařáku, ale znělo by to učitě blbě. A dál je to plavání. No, neumím to, máma mě učila plavat tak, že mam do dnešního dne trauma, takže do vody chodím, ale musím dosáhnout - dost často problém. V pubertě sem se nechtěla učit protože bych musela vlézt do plavek a vzhledem k tomu, že jsem to párkrát udělala a puberťáci to nikdy nenechali bez poznámek, tak jsem se prostě nenaučila plavat. Co jsem nesnášela na těláku byly společné hry, jako je volejbal a jemu podobné. Akorát vybíjenou jsem vzala na milost a dost často se holky praly o to, kde budu hrát. Malá hubená nudle měla docela páru. Ale jak se začal volejbal nebo košíkovka, s dovolením učitele jsem se vypařila a šla hrát squash, ještě s jedním klukem, který jinak hrál tenis a šachy. To bylo výhodné, nechtěl se mnou mluvit.

Z pohybu jsem ještě milovala kolo. To jsem jezdila každý den s jednou holkou, co jezdila závodně dvacítku. My jsme byly socky, tak se mámu nepodařilo přemluvit, abych mohla taky začít jezdit. 

Co dělám teď? No v tuto chvíli sedím u počítače a mohlo by se zdát, že je to moje veškerá volnočasová aktivita. To ne... normálně chodim na zahradu a hniju tam dlouhé hodiny. Nebo tak dlouho, než je někdo extrémně protivný a jdeme domů. Jenomže nějak si neumím dát pokoj... všechno musím mít hned - zryté záhony, odvšivené od plevele, nebo přestěhovaný nábytek a nechcese mi čekat, až na to budou lidi... dopadlo to tak, ža mam zánět v ruce a protože mě už doktor zná, tak mi to dal do sádry a já mam útrum.

Tak to by bylo ve zkratce vše, co jsem chtěla říct.