Jsem na STOBu měsíc a je znát pokrok. Shodila jsem 4 kilča, v pase 3 cm a přes boky 4 cm!

Poslední týden jsem hřešila. Před výplatou na nákup nějak nebylo a tak se plenil mrazák, kde bylo uzené, vepřové plecko a tak...A mladej po mně zákeřně chtěl domácí pribiňáky, moje vůle to neustála a dala jsem si tvaroh na sladko s nimi nad plán. Ale pravdou je, že mi stačila lžíce, nemusela jsem mít celou misku. Poctivě jsem si vše zapisovala, a bylo po bodech. Jóóó, když jsem mlsná, dobře mi tak! :-D

Ale nakonec dobrý, sice jsem poslední týden nezhubla, ale ani nenabrala - a to je dobré. Docela jsem zvědavá, až mi tenhle cyklus 10.12. skončí a já si dám do 6.1. jen udržovací, na kolik mi to spočítá příjem, aby se mi tam nějaké ty laskominy vešly.

No ale ty centimetry, ty mi dělají radost. Domácí kalhoty mi sousedka zabrala, ty lepší jsem musela rozpárat, musí se dát znova na střih, ale šít je budeme až po skončení cyklu, abych měla v čem jezdit po návštěvách. A spěch není proto, že už oblékám to, co jsem před měsícem nezapnula. Tak jsem moc ráda, protože minimálně do jara nebudu potřebovat investovat do oblečení. 

Už jsem si docela najela na režim, cvičím, když jde Jiřík spát. Dávám 30minut orbitreku, pak 25 s Jill (30day shred - pořád jedu LV1, dokud ho neudělám celý s ní, ještě mi chybí kliky) a pak 10 minut jógy. A zde je také první pokrok - v sedě roznožmo dám hlavu na koleno, juch! Pak sprcha, oběd a malej se budí, akorát když dojídám. Sice je pak trochu náročnější úklid, protože mi u toho vesele asistuje, ale co už. A když mám lenivou, nebo to s klukama prostě časově nevyjde, tak si cvičím rehabilitačku na páteř, kterou jsem po letech vyhrabala. To jen abych měla čisté svědomí, že jsem ten den něco pro sebe udělala.

A pak jsem ještě hrozně nenápadná...Tím, že jsem teď úplně vypustila ruční práce a cvičím, a nestávkují mi záda, tak mám roupy. Například chodíme pouštět draka a já cválám po hřišti jako blázen, nebo s sebou bereme balon a dáváme góly a jelikož to ani já, ani Honzík neumíme a balón lítá všude, tak se slušně utaháme, Jiříka na klouzačku vysazuji, takže on se sveze víckrát, než kdyby se tam škrábal po žebříku sám a když to sjede tak 30x, tak si i celkem zaposiluji. A ještě jsem za super mámu! Tyhle výkony si tedy nezapisuji, jsou jako bonus. 

Ještě v sobě budu muset zlomit ten odpor ke kolu, od mého držkopádu pro mne existují jen rovinky, do kopce to neušlápnu, a z kopce se bojím. Manžel už ale kouká po bazarech a jestli budou vánoční prémie, tak by mi koupil kolo s kotoučovýma brzdama, jako má on. Prý je to nesrovnatelné. Jinak tomu pětiletému bláznovi už stačit nebudu.

Manžel už pochopil, že tentokrát to nebude zase jen nějaký rozmar, že to nejspíš dám. A i já si tentokrát věřím, protože mám pocit, že jsem najedená, s mlsnou bojuji, jen když to chystám, ale sušenky, křupky, kuličky s mlékem (Nesquick) klukům klidně nasypu, aniž bych si zobla. Chybí mi jen müsli, ale to zapékané kupované má moc sacharidů a lžička by mi nestačila. Tak mám v plánu si koupit vločky, ořechy už padají, udělám si nějakou vlastní směs do jogurtů a budu si k tomu přidávat podle chuti ovoce, eventuálně lžičku medu (odolejte, když máte kamarádku včelařku)

Tak jsem se hezky pochválila a jdu najít ložnici pod vrstvou autíček, kolejí a vláčků, páč než jsem se tu vykecala, tak Jiřík stihl zrealizovat jeho pojetí hry...:-DDD