Nemůžu si pomoci, abych se nepodělila se s vámi o trochu kritiky.

Člověk si vždycky asi říká, že tak jak to dělá on, je to jediné správné řešení, tak mi snad kočárkové maminky odpustí.

Neuvěřitelně mě vždycky udiví, když vidím evidentně poporodní nadváhou postiženou zdravou maminku s kočárkem se spícím dítětem, ketrá se plouží po městě a šetří si svou minimálně hodinovou projížďku na co nejmenší trasu. Jestli je to v rámci neojetí pneumatik? Včera jsem míjela dvě, jedna si stěžovala na zimu (to se nedivím, při tom šnečení se) a druhá se zabavovala mobilním telefonem (no venku asi nuda?!).

Poukážu ještě na jeden fakt, u nás je možno zolat kousek za městem několik velmi příjemných, klidných tras v mírně kopcovitém terénu.

Většinou si potom tyhle maminky stěžují, že nemají na cvičení čas! Kdyby ale každý den vyjely alespoň na svižnou hodinku, to by byly postavičky a ta úplně jiná svěží vzduchem provoněná nálada!

Když si vzpomenu kolik km jsem najezdila se svými dětmi a jak jsem si dobíjela baterky ve voňavém lese! Nyní své trasy chodím znova, bez kočárku, ale doufám, že sa vytvaruji tak hezky jako tenkrát s miminkem před sebou!