Zdravím všechny. Dneska začínám 8 týden hubnutí a váha mi ukázala +400 g oproti minulému týdnu. Vzhledem k tomu, co předcházelo, se ani nedivím. Nejdříve onemocněl syn, ze začátku zvýšená teplota, po dvou dnech skoro 39 a na pohotovosti diagnóza chřipka. Přidala se dcera s virózou. Manžel si vrazil šponu do oka, chtěl ji vyndat, což se mi samozřejmě nepovedlo (neb jsem ji ani neviděla) a on musel druhý den do práce se slunečními brýlemi. Je řidič a vyjíždí před rozbřeskem. Nakonec skončil u oční lékařky. Syn se třetí den v noci málem ukuckal k smrti, naše dětská MUDra ordinovala tento den pouze v městečku vzdáleném 25 km (taky se vám zdá, že děti stůňou v pátek večer, v soubotu v neděli, nebo když není ordinační den) a po její návštěvě bylo jasno. Kluk má zápal plic. Do toho začala dcera, že jí bolí v krčku, tak jsem jí slíbila, že jí taky vezmu k MUDře (byla spokojená). A do rána mě chytil zánět středního ucha, jaký nepamatuju od dětských let. Lezla bych snad i po zdi, ve finále jsem na sebe musela otevřít okno, abych tu bolest rozdýchala. A v zoufalství nejvyšším jsem na stolku našla nedojedených 7 tic taců, a z posledních sil jsem je snědla. Co dodat? Dnes jsme si já i malá odnesly od lékaře antibiotika (věřím, že do večera zaberou a já prožiju klidnou noc). Po souhrnu předchozích událostí jsem však stále optimista, i přesto, že jsem se ke sportu nedostala (krom rehabilitačních cvičení pro naše vesnické spoluobčanky a 30 minut na stepperu), semaforky svítily nastřídačku a ne vždy jsem uhlídala večení chutě, se do toho obuju a poslední 4 týdny mého hubnoucího cyklu ještě odhodím nějaké to máslo do propadliště času. Chci povzbudit všechny, kteří stejně jako já nemají zrovna to nejšťastnější období, že bude líp. Budeme zase zdraví, vrátí se nám chuť i čas na sport, budeme štíhlejší a spokojenější. V takovýchto chvílích můj tatínek říká: "Znovu lépe a radostněji". :))) Kilům zmar!