Když dneska ráno zazvonil budík a můj drahý manžel rohrnul žaluzie, zalochtalo mě sluníčko na nose. To mám vždycky lepší náladu. Po ranním maratonu přípravy snídaně a svačin pro děti do školy, zamávání před barákem a poklizení po stole mě přepadla nálada, že když bude dneska hezky, tak si to zaslouží sukni. No, ne že bych byla bůhvíjaký výstavní kus, ale přece jenom ženská v sukni je tak nějak víc ženská. Vrhla jsem se do skříně. sukní mám hodně, protože je ráda nosím, ale ouha. Ty co mi byly minulé léto tipťop mi tohle léto nebudou ani tip a asi ani ťop. Tak nějak mi nesedí. Že odstávají v pase by nevadilo, spadnou víc na boky, ale pak už zase nesedí ani přes boky... Tak teď nevím - to je chvíle, kdy se radost mísí s nostalgií. Abyste rozuměli, jsem člověk, který od narození dcery (a to je už 8 let) sice nanabral, ale ani neshodil. Tudíž oblečení mě opouštělo ve chvíli, kdy se mi zdálo, že už to není vzdhledově to pravé ořechové. No a když máte pár oblíbených kousků, jste na sebe zvyklí a teď tohle... Ale což, v povaze mám optimismus, takže radost zvítězila nad nostalgií. Ještě nějakou sukni jsem našla, no a zítra vyrazím na lov nových kousků. Popřípadě něco spíchnu. Mějte se hezky, jste mi velikou oporou.