Občas mě chytne akutní potřeba vygruntovat. Znáte to? To se v té chvílí neznám a jediné co vidím je hadr a už to mydlím kudy tudy a zběsile běhám domem.  To tak vše třídím, vyhazuji, přesýpám, odsýpám, rovnám, zalepuji, vylešťuji a vylepšuji  

Dneska, když mě chytl amok obdobného rázu, prolétla mi hlavou myšlenka, možná trošku přitažená, ale... mohlo by existovat nějaké, třeba jen nepatrné, spojení mezi „kupováním věcí do zásoby“ a obezitou?

Znáte takové ty promo balení- 1+1 zdarma, 2+1 zdarma a jiné? To si tak jdete do drogérky pro deodorant a odcházíte se 4. Samo sebou, že ono se to užije a když to teda bylo v akci... a nebo Vás pohltí akce na konzervy bonduelle, to je mimochodem má oblíbená akce! 

Jasně, že to jsou všechno komodity, které člověk dříve nebo později užije, dokonce výše uvedené mají i dlouhou trvanlivost. Ale zkonzumované jídlo člověk užije vlastně taky, jako zásoby tuku na horší časy. Ono vlastně i ty produkty kupujeme „na potom“, nebo ne?

 Nebo třeba nákup věcí v akci-oblečení, bižuterie. Kolikrát si člověk koupí něco, co vůbec aktuálně nepotřebuje, jen proto, že je to v akci? Nemůže to souviset taky s tím, že tentýž člověk nedokáže odolat vůni z pekařství, které náhodně míjí a automaticky ho to vtáhne dovnitř?

Nevím, asi tak nějak chápu, že na chování spotřebitele při nákupu působí dalších X faktorů, ale podobnost s přejídáním se, mi přijde zajímavá. Strýček Gůgl mi nenašel žádné články zabývající se touto tematikou, škoda 

Ať už je to jak chce, jak se učím střídmosti v jídle, učím se i jistému minimalizmu v životě. Třeba teď posledně jsem rozdala většinu své bižuterie a cítím se svěže a odlehčeně.

A to je celkem dobrý první krok, domnívám se.

PS: Co se týče cukroví, které mě v první den dráždilo, tak ač talířek zůstal, nevzala jsem si ani drobek! Nechci být samo sebou asketem, ale než si seženu nějakého toho míru, nechci se se sladkým moc zaplést.

Mějte hezké dny (a teď se zdá, že snad budou i mrazivé).