Snad ani nepatřím mezi ty, co se snaží na něco vymlouvat nebo své jednání ospravedlňovat, ale tohle je fakt. Moc ráda jsem chodila a i když mám sice řidičský průkaz, auto neřídím, chodím všude pěšky. Mé zaměstnání a pomoc dceři s dvojčatama , to byly příčiny, že jsem se za den nachodila opravdu hodně. Pak ale před dvěma lety jsem dostala takový ten zápal plic, co se dovede dobře schovat, neměla jsem teploty, kašel, jen jsem byla čím dál tím víc unavená, až to došlo tak daleko, že se mi na plicích hromadila voda, no a já zkončila v nemocnici. Jakoby se tím něco otočilo. Cítím se dobře i podle lékařů jsem v pořádku, ale na chůzi jakobych zanevřela, je pro mne problém dojít do města, opustily mě moje toulky po lese, které jsem měla na chatě tak ráda. Nevede se mi to překonat. Na podzim jsem zatnula zuby, postupně si přidávám cíle , kam musím dojít a hlavně jsem začala chodit cvičit do skupiny stejně starých žen, kde, jak říká cvičitelka, každou něco bolí. A tak mi drahé kolegyně držte palečky, ať se mi to povede a já zase budu chodit s radostí a bez problémů, která si ostatně asi jen namlouvám.