V poslední době mám pocit, že už přesně vím, jak se cítil Sisyfos: vždycky, když ten svůj balvan sádla s nemalým úsilím odtlačím od sebe aspoň o kousek, nastane nějaká neplánovaná událost, já se přestanu na chvíli hlídat a hups - balvan je zase zpátky na svém výchozím stanovišti. Naposled to byla nemoc - skoro tři neděle jakési virózy s urputným kašlem a hádejte, kde jsem? No, ano, správně, ne sice úplně v pr...čicích, jak jsem původně chtěla napsat, ale aspoň tam, kde jsem byla po Vánocích - váha ukázala skoro 83 kg a o co váha stoupla, o to klesla pracně budovaná kondice, takže mě po půl hodinové procházce, při které jsem se vlekla jako šnek, bolí celé tělo.  Ovšem zaznamenala jsem u sebe i jistý pokrok - zatímco dřív mě takový propad vždycky tak zdeptal, že jsem se aspoň na dva měsíce přestala o cokoli snažit, tentokrát jsem se zase hned vrátila do startovního bloku.:-)  Kromě toho jsem se tentokrát během léčebného povalování neužírala tím, jak mi ta hnusná nemoc kazí plány, ale naopak si vytvořila jakýsi rámcový plán pro dny příští. ZDE JE:

1. Abych se nestresovala každodenním zapisováním, které mě obvykle přestane brzy bavit, sestavím si vždy na pár dní dopředu JÍDELNÍČEK podle rámcových doporučení, která jsem v papírové formě dostala  před pár lety od obezitologa (pro první půlku tohoto týdne už mám splněno :-)). Tenkrát se mi ten doporučovaný příjem zdál moc nízký (5 000 kJ), ale když obezitologem doporučované množství potravin doplním o ingredience, bez kterých se vařit nedá a které tam chyběly (olej, trocha smetany, trocha jíšky atd.), dá to zhruba příjem doporučovaný sebekoučem (jak jsem si ověřila). Jestli to opravdu pořád odpovídá, budu v sebekoučinku kontrolovat namátkově jen jednou, dvakrát týdně. Protože budu jídlokoučink používat jen takto sporadicky, pojedu podle starého, bezplatného - navíc mám pocit, že by mě další hodnoty ke hlídání, tedy cukr a vláknina, teď zbytečně stresovaly a tím i brzy odradily. Na nový sebekoučink  zkusím přejít, až budu mít pravidelné sestavování jídelníčku víc v krvi,což by podle mě mohlo být tak za dva měsíce. (S přidaným cukrem momentálně velké problémy nemám, od ledna jsem téměř úplně vyloučila všechny možné sušenky a tyčinky a čokolády, sladké pečivo ani sladká jídla nemám ráda, čaj a kafe nesladím, jedině si do jogurtu dávám malou lžičku medu).

2. Zaměřím se víc na dodržování INTERVALŮ mezi jídly a hlavně se  pokusím začínat svůj den dřív. Teď v zimě jsem si coby důchodkyně zvykla vstávat až kolem osmé hodiny, čímž se samozřejmě všechny mé aktivity včetna jídla posouvaly víc do odpoledních hodin, takže jsem s večeří končila až někdy kolem půl deváté (což mi přijde dost pozdě, i když spát jsem chodila až kolem 1 hodiny). Prostě - dřív vstávat a dřív chodit spát je jeden z mých hlavních březnových úkolů (dnes splněno - aspoň tedy první část:-)) .

3. Do třetice všeho dobrého to, v čem mám největším nedostatky: POHYB. Bez nějakých odkladů se vrátím k tomu, s čím jsem začala před nemocí, to znamená nevymlouvat se na to, že ve svém věku a se svými artrotickými klouby nemůžu běhat nebo řádit někde na aerobiku (který mě stejně nikdy nebavil), ale zaměřit se na to, co můžu, což je chození, rotoped či kolo a plavání. A žádné přepalování začátků - inspirací je mi tady Dolly (Hanka), která dokázala výrazně zhubnout při podobném handicapu, jako mám já, jen při tří- až čtyřkilometrových procházkách a půlhodinovém kondičním cvičení, ale provozovaných, jak jsem pochopila z jejhího blogu, opravdu denně. Tenhle od Dolly okopčený základ doplním ještě o večerní rotoped (ze začátku 3x až 4x týdně po půl  hoďce) a od příštího týdne zkusím jednou týdně plavání.

NO, JSEM NA SEBE OPRAVDU ZVĚDAVÁ, JAK SE MI TYHLE PLÁNY PODAŘÍ NAPLNIT - A POKUD ANO, CO TO S TÍM MÝM TĚLÍČKEM (TEDY PARDON, POŘÁDNÝM TĚLEM) NAKONEC UDĚLÁ. :-) JESTLI NIC, BUDE TO PRO MĚ POŘÁDNÉ ZKLAMÁNÍ, TO SI TEDY MUSÍM U TEĎ PŘIZNAT:-(