Tak dnes konečně po skoro měsíci marodění a usebírání se po nemoci začínám zase s nějakým zdravějším  (a dofejme i hubnoucím)režimem. Ráno půlhodina zdravotního cvičení (klouby praskaly, že to snad museli slyšet i sousedi), pak snídaně (cornflakes s jogurtem, pomerančem a lžičkou medu) a sestavení jídelníčku na celý den.Vzala jsem to rychle, z toho, co bylo v lednici, a vida - po přidáníní lžičky olivového oleje do salátu se všechny semaforky zelenají (až na pohyb). Tak hlavně sníst opravdu jen to, co mám v sebekoučinku (moc dobře se znám, jak ten  v počítači krásně sestavený jídelníček dokážu v praxi pohnojit) a zvládnout ještě aspoň půl hodiny chůze a večer rotoped, aby se zelenal nebo aspoň žlutil i pohybový semaforek. Velkou motivací k dodržení všeho naplánovaného je váha - ukázala ráno rovných 83 kg, nejhorší stav za nějakých 5 let! Cítím to i sama, bez váhy: kalhoty mě v pase škrtí, že při ohnutí málem modrám, , při cvičení špek dolního břicha naráží do špeku horního břicha, prostě děs a zmar! ALE NESMÍM REZIGNOVAT, PŮJDE TO, MUSÍ TO JÍT, nebo skončím jako nepohyblivá sádelnatá koule - a pohyb, to je život, radost, prostě všechno... Čekají na mě ovšem různé překážky a nástrahy - tak hned na neděli jsem slíbila dceři, že udělám svíčkovou. Úkol pro mně (težký): dát si jen dva knedlíky, nějakých 100 g masa a půl sběračky omáčky.A moc nešmudlat děti (vnuky): pořád nějak posmrkávaj a na mě letos,zdá se, sebeslabší virus nachází úrodnou půdu :-(