Jenže tentokrát o kilo a půl těžší než když jsem začala.  Mám za sebou jeden dvanáctitýdenní cyklus. Během něho jsem shodila 8 kg a rozhodla jsem se začít nový až po pár týdnech odpočinku. Dodržovala jsem zásady stravování, které jsem se tady naučila, jenom jsem si denně nezapisovala jídelníček. I tak to fungovalo, netloustla jsem. Ale po čase přišel zlom. Najednou jsem se nemohla ani podívat na mléčné výrobky, ačkoliv jsem je celý život jedla s chutí. Už při pohledu na mléko, tvaroh, jogurt, kefír se mi dělalo nevolno, jakmile jsem je dala do úst, sevřel se mi krk a nepolkla jsem ani sousto a běžela jsem ke koši, abych to vyplivla. Úplně jsem se otřásala nechutí, jako kdyby mi někdo nutil hmyz nebo červíky. Nikdy dřív jsem takové pocity neznala, neměla jsem nikdy poruchu příjmu potravy, v jídle jsem si nebybírala, jedla jsem všechno s chutí. Tak jsem tedy přestala mléčné výrobky jíst. Okamžitě se to projevilo na váze. Zřejmě jsem měla málo bílkovin. Za osm měsíců mám ztracených osm kilogramů zpátky, plus kilo a půl navíc. To mě vystrašilo, protože jsem opravdu obézní, mám BMI 39,5 a pokud nezhubnu, klidně se mi může stát, že se časem neunesu. Děsí mě pomyšlení, že onemocním, ocitnu se v nemocnici a tam si se mnou chudery sestry neporadí, protože jsem jak žok a obracet mě budou na posteli hasiči. Letos mi bude 70 let, bydlím v malé vesnici, takže mi nejde o krásu ani o pohledy lidí na ulici. Mám jenom strach, že nebudu kvůli své váze soběstačná a zůstanu na obtíž okolí. Nechuť k mléku už mě přešla, asi z toho strachu a tak se zase s nadějí vracím ke Stobu a začínám znovu bojovat. Alespoň dvacet kilo kdybych dokázala shodit, byly by moje starosti vyřešeny. Držte mi palce, ať vyhraju já a ne sádlo.