Tak už je to za mnou... Uffff.... Čas na horské chatě v ´Jeseníkách, prosycený vůní klobásek a chutí pivečka. Vzala jsem si s sebou dokonce váhu na moji potravičku... Jenže nejsem tak důsledná, abych vážila vše. Je to chata bez elektřiny, tudíž  i bez ledničky, takže klobásky (chladící se v potoce) byla hlavní potrava. Dvakrát jsem to proložila kuřátkem někde v hospůdce, jinak čočkovka, hrachovka, kyselice .... Každý den aspoň dvě hodiny velice svižné chůze, jeden den dokonce s naší nejmladší třináctikilovou princeznou na hrbu. Trošku jsem se bála převážení, neboť kalorické pivisko teklo proudem a já jsem se mu po večerech plně oddávala.Semaforku, který hlídá můj pitný režim by se tento týden fakt líbil...
Dnešní příjezd domů mě uklidnil - 1,4 kg dole. Takže sláva, máme to za sebou, bylo to krásné, ale bylo toho dost. Teď bude následovat třítýdenní klid, potom vzhůru k moři. Snad už aspoň o 6 kilo lehčí než na začátku mého snažení. Ovšem řekněme si upřímně, v těch mnoha kilech nadváhy to tedy nebude nějak výrazně poznat. Nicméně vytrváme, milé spolubojovnice, a příští rok ovládnou pláže naše skvělé postavy. Hubnutí zdar, kilům zmar!