At žije dovolená! A kameny!

Můj pohyb
Chůze:	0 km
Kolo:	0 km
Cvičení:	1 h 0 min

Všichni uživatelé
Chůze:	137205.18 km
Kolo:	66668.00 km
Cvičení:	5714 h 35 min

A hurá, nastavit out of office, zaklapnout noťas, namluvit patřičný pozitivní vzkaz do hlasovky (rád Vás slyším, ale teď mi na tři týdny polibte p888el, prostě se mi nedovoláte, ani kdyby v centrále hořelo) a šup na koloooooo.

No teda, to je taková radost, že bych se stavil na jedno...? No to rozhodně, však je co slavit!!!! Dva cykly za sebou, jednou se to může, však je léto a dovolená nezačíná každý den!

A na jedno se nechodí. A kolem půlnoci pak přijde hlad....

Po týdnu: Hele, no, tři kila navrch to je v pohodě, půjdu na kolo - dám to dolů cobydup.

Jenže cyklostezky vedou kolem zahrádek a ty půllitry se tam tak lákavě rosí....

== takhle lákavě a nádherně ubíhá celá dovolená, až najednou BÁC

A pak se najednou v práci zjistí, že "ten srpen byl letos jaksi slabší" a že je potřeba v září trošku přitlačit, abychom se na konci roku všichni společně mohli radovat z tučných prémií.

Uf, no po 1200 km za jeden den si přece to pivo večer dopřeju? A když to šéf platí, tak u Pinkasů si to koleno dát musím, to je přeci neslušné (a škoda příležitosti) si dát něco zdravého a zapíjet to minerálkou...

Jejda, Sebekoučink, ty kokso, no měl bych to zase začít vyplňovat, no ale já radši po příjezdu na hotelu v noci raději vyřídím tu nejčervenější a nejhrůznější poštu, dám si mentální výplach na Youtube, Streamu a Primaplay a du chrnět, ani ten lahváč někdy nedopiju...

A o víkendu se přece slaví víkend, na Moravě samozřejmě o to bouřlivěji.

Atd atd atd.

No, jasně a zkráceně, tak jsem pro...al (doplňte si prosím sebeslušnější či sebesprostší výraz dle Vašeho temperamentu) svůj druhý cyklus a jsem tam, kde jsem byl po cyklu prvním. Prostě celých 12 kg nazpět.

Takže, kde to vlastně začalo? Upřímně řečeno, vy......al (opět doplnit výraz dle temperamentu) na teorii kamenů v zavařovačce.

Nevím, jestli ji už znáte, ale pokusím se předat:

Starý moudrý profesor donesl jednou do posluchárny prázdnou sklinku zavařovačku a zeptal se studentů: "Je ta láhev plná?" Všichni svorně "No samozřejmě, že ne" "Ano, přesně tak" řekl profesor a vložil tam čtyři velké kameny.

"Tak a teď je plná?" "No, asi ne" (párkát "ano"). "Správně," dí pan profesor, "není plná!"

A nasypal do ní písek. "A teď je plná?" "Ano" ozvalo se sálem, ale pár studentů začalo tušit a pochybovat: "No teda asi není?"

"Samozřejmě, že ještě není!" a pan profesor do ní nalil vodu.

"Tak, a teď je plná?" "Ano!" zaburácela posluchárna. A pan profesor také souhlasil.

"Tak, milí kolegové, a jaké z toho plyne poučení?"

"No přece, že kažý okamžik našeho života se dá využít, že vždy se dá najít nějaká skulina, která se dá vyplnit?"

A pan profesor se usmál: "Ne, vůbec ne. Vtip je v těch kamenech - když je tam nedáte hned na začátku, tak už je tam potom nenacpete vůbec..."

No, a já teďka vylévam všechen ten marast a znova si skládám kameny, snad se to podaří.

Držím palce všem STOBákům, aby se dokázali neodradit dílčím selháním!

PS Doporučuju létání - má to dvě výborné motivace - za prvé, člověk musí projít u lékařské prohlídky a za druhé si může prodlužovat dolet zvýšeným množstvím paliva, kterým nahradí svou shozenou váhu:D

Zdravím z Poznaně, bez lahváče, od Sebekoučinku, po večerním cvičení na břicho - STOBu zdar!