Tak zítra je tu 4. vážení a tentokrát i s měřením. To 3. mne nijak zvlášť nepotěšilo a ani se mi nechtělo o tom psát. Nebyla na to nálada, jelikož mi vážení nabourala ona situace, která se jakožto i u jiných opakuje každý měsíc :-) Váha se pohnula o 100g nahoru a to se mi vůbec nelíbilo. Tudíž moje nálada klesla ještě níž, než jsem si myslela, že mohla. A i když nevím, jak to zítra bude vypadat, tak musím říct že mi je dobře i bez toho, aniž bych věděla, že jsem o pár deka lehčí, či nikoliv. Když vyšlapu kopec, tak se ze mě ,,nekouří,, jak z papiňáku, což je obrovská výhoda, protože když přijdu domů, už nemám zamlžená okna a v bytě není jako v prádelně :-)
Kalhoty i mikiny mi jsou taky volnější, tak myslím, že to jde tím správným směrem. Manžel baští to co já a už má dole tak 7,5 kg. Takže slušnej pokrok. Včera jsme si spolu vyrazili na procházku s pejsanem do Potštejna. Já měla NW hole a manžel Keisy /irský setr/. Bylo to super. Jen nevím, kdo si mákl víc. Je to ještě stále potrhlé štěně a jít s ní na vodítku delší dobu znamená, že vás zánět v rameni asi nemine. Ale pravdou je, že jsme ji vypustili, když jsme byli z dosahu silnice a běhala bez vodítka. To šlapala, jak švýcarský hodinky. Bylo to cca 8800 kroků, takže nějaké Kcal jsme nechali tam venku. Nechodíme zatím pravidelně každý den, na to není bohužel čas, možná až bude světlo až do večera, tak se nám to podaří. Hlavně nerada chodím sama, nebo sama s Keisy, protože to se mi pak pletou hůlky a já s nima chodím moc ráda. Navíc mne dokážou přibrzdit či podepřít, když potřebuji, kdežto s Keisy by to vypadalo asi víc komicky, až by zabrala a já to nečekala. Jako při jedné z procházek, libovala jsem si, když mne táhla lesem do hodně hodně prudkého srázu. Chválila jsem ji i přes sotva popadající dech, ale jen do té chvíle, dokud ji nezačala zajímat stopa jiné zvěře, která ale měla namířeno opačným směrem. V mžiku trasa nabrala prudký spád. Napřed jsem se musela poprat s rovnováhou a s ujíždějícíma nohama po jehličí, což bzl pěkný kus srázu a pak pozpátku vybírat slalom mezi stromy a hlavně stačit zabrzdit ještě před pádem do Divoké Orlice. To se mi naštěstí podařilo a obě jsme to ve zdraví přežili.