kdysi jsem se o toto téma hodně zajíma a psala jsem do školy práci na toto téma a docela mě desí, kolik takových "pro ana" a pro mia/ (bulimia) blogů na sítí existuje.. a co všechno se tam človek dočte za rady...docela mě to desí.. na druhou stranu jsem ráda, že existuje také STOB , kde se človek dozví jak správně hubnout, bez stresu a hlavně zdravě :-) kéž bude stob nápomocen ví takto "postiženým" holkám a klukum..

Díky za to, jak vypadám, není to sice ono, ale jsem šťastná a dokonce jsem před týdnem přestala kouřit v době mimo hubnoucí cyklus a i když jsem nevážila a nepočítala, přibrala jsem za 11 dní na dovolené "jen" půl kila, což je myslím perfektní výsledek.

Děkuji za komentáře - "Petrpane" - máte pravdu - je to velmi složité a kolik lidí, tolik realit a tolik pohledů. děkuji....

Koukala jsem na jeden takový web a musím říct, že je to zvláštní, číst úplně odlišné myšlenkové pochody od mých a hlavně ty jídelníčky... :-(

Zajímavý blog, pro mě zároveň nové informace o tom, že takové webovky taky existují...

Jani já čtu vždy se zájmem vaše blogy a ne vždy reaguji-tak jako vše v životě ani zde není vše naprosté černé a bílé-ale to vám nemusím vykládat-moje reakce má dva pohledy-otce jedné jistojistě pubertální 16leté slečny a té mladší která se tomu rychle přibližuje a od té starší mnoho okoukne-a pohled druhý a nemilosrdný až krutý-sama jste zmínila že mnoho z těch dívek prodělalo děsivou zkušenost s incestem a nebo znásilnění-je to jejich reakce na tu hrůzu kterou jejich tělo prodělalo a přichází jejich odhmotnění od těla-je těžké i o tom jen psát- a celé je to na úplně jinou debatu a ta debata by byla nezvyklá šíří záběru-což jest ony děsivé situace až po nevhodnou ale naprosto nevinnou poznámkou-teda tobě snad roste zad..-spouštěcí mechanismus může být tak rozmanitý a jak koli silná rodičovská starost,láska a péče bývají bohužel k ničemu-nerad bych se dožil toho abych to musel řešit u vlastních dcer-ale...-bohužel zde není nikdo prorokem-a být tak hloupý že v normálně fungující rodině se to nemůže stát-tak o tom by nám mohli rodiče těch postižených dívek říct své-tímto Vám děkuji za téma tohoto blogu-ale jak říkám ta debata by byla dlouhá a možná bychom nevyčerpaly všechny aspekty PROČ?????

Děkuji za reakci, ano KBT obezity je poněkud jiné - metodiku vymyslela přímo Iva Málková...:-) Xlanco - držíme palce. Jana

Dobrý den,
tento blog mě zaujal. Potěšilo mě, že se už i na těchto stránkách objevilo téma PPP.
V případě hlubšího zájmu bych Vám doporučila třeba knížku "Poruchy příjmu potravy" od dr. Krcha a kol., 2. vydání. Je velmi fundovaná, "nabitá" informacemi. Sama ji mám v počítači a četla jsem ji.
Je pravda, že STOB taky využívá kognitivně-behaviorální terapii, která se (mimo jiných druhů terapií) používá k léčbě PPP. Ten přístup je ale poněkud odlišný.
K pro-ana blogům: Většina rad, jak zhubnout nebo "se stát anorektičkou" je opravdu "padlá na hlavu". "Když máš hlad, jez vatu nebo tampony a zapij je velkým množstvím vody". Některé anorektičky si ani neuvědomují, jaké vážné zdravotní potíže jim z toho hrozí. Když ale "radši budou mrtvé, než aby byly tlusté", je těžké jim něco rozmluvit.
PPP můžou trpět i muži a starší lidé, nejen tedy mladé dívky.
Na závěr se můžu pochlubit, že mi na "Karláku" moc pomohli - zvykla jsem si jíst pravidelně a asi tak 3x menší množství jídla, než kolik jsem byla zvyklá před léčbou. BEZ DIETY. Díky tomu už mám dole 20 kg.

No, každopádně díky, tyhle úvahy jsou mi cizí, ALE na pppinfo.cz mi Mgr. Kulhánek po vyplnění testu říká, že to není jisté ale existuje něco jako emoční jedlík. Takže díky !

Na semináři říkal pan doktor Krch, že je nebezpečné, když se z anorexie dělá "senzace" - vydávají se knihy, veřejné zpovědi a pod. Ono to pak vede k tomu, že ta dívčina je zajímavá a anorexie jí pomáhá být zajímavá. Poruchy příjmu potravy jsou jednak léčeny pomocí kognitivně behaviorání terapie, kterou užíváme v naší metodice pro hubnutí a také je velmi žádoucí rodinná terapie. Problém s jídlem často ukazuje na problém v rodině - anorexie je symptom nějakého jiného problému a holky ji udržují, protože jim to pomáhá udržet nebo třeba naopak odvrátit přílišnou (ne)pozornost rodičů....

Taky jsem pár takových blogů kdysi přečetla - rady typu: jez nahá před zrcadlem a říkej si u toho, jak jsi hnusná, potom hlad překonáš snadněji. moudra jako "hlad bolí, ale ,naše´ krása za to stojí". Pochopila jsem z toho a dalších poznámek, že mnohé anorektičky si nemyslí, že jsou tlusté. Ony si uvědomují, že je to "tloušťka" podle jejich vlastních měřítek, a bojují s okolím právě o ta měřítka. Ony chtějí dosáhnout zvláštního, výjimečného vzhledu a jeho hodnotu v očích téhle "komunity" zvyšuje i ta mimořádná sebekontrola, bez níž by to nedokázaly. Největší šok pro mě ale byl, když jsem zjistila, že se o to zajímají 11leté holčičky, přišlo jim to ohromně zajímavý a "chtěly taky mít anorexii, protože pak by jim to hubnutí šlo líp".

Ano já také četla rady typu prašť se při hladu do břicha-přestane..plivej jídlo kolem sebe do květináčů,splachuj ho,rozkousej jablko a vyplivni ho...a taky mi bylo zle. na druhou stranu-někdy mi ze sebe bylo tak zle,že jsem neměla daleko k tomu jít na toaletu a tam to vyhodit.jednou jsme testovně 3 dny nejedla-a zhubla jsem jen KILO. od té doby vím,že v mým hubnutí a organismu není něco ok,ale tisíce na to,abych to zjistila,nemám. kdo je slabý mentálně,propadne dnešnímu diktátu. i já mu propadám,jen se mi nedaří hubnout tak lehce,kdyby ano,asi jsem už taky jako tyčka.

Poruchy příjmu potravy mají spousty příčin. Do určité míry mohou být tyto sklony dědičné, vliv má psychika a sociální kontext. Dívka se cítí tlustá, protože nevypadá jako modelka z plakátu, do toho se jí mohou rozvádět rodiče nebo prožívá jiné životní trable, a spouštěčem může být třeba poznámka spolužáka "že má velký zadek" - což může anorexii spustit. Jídlo je to, čím se mohu relativně dobře kontrolovat. Anorexie také často vzniká ze strachu z dospělosti - tedy i strach z nástupu menstruace, zvětšování prsou apod. Je toho opravdu hodně, co může poruchu způsobit. Pokud byste o problematiku měli zájem, jukněte na www.anabell.cz.. je to tam moc hezky popsané. Hezký den Jana

Dost dobře, vlastně vůbec, nechápu, jak to vzniká, příp. čím nebo kým je to způsobeno. My se spíše přežíráme.

I kdyby tento blog pomohl jen jedné dívce, tak jeho napsání mělo velký smysl. Díky za něj :-)

Moje kolegyně z práce trpěla anorexií. Je to hrozná nemoc. Vážila 38 kg, kostra potažená kůží, jak něco snědla tak hned běhala na záchod. Později lékaři zjistili, že má držet bezlepkovou dietu. Dnes je z ní troska a to vypadá lépe než vypadala. Dětí mít nemohla, manžel se s ní rozvedl a dnes vypadá jako chlap a už jí začínají růst vousy. Stále má pocit, že má velký zadek. K tomu už není co dodat :-((((

Asi před rokem jsem na jeden takový blog narazila. Z jejich návodů i fotografií, kde se jedna slečna chlubila svou "úžasnou" postavou, se mi dělalo šoufl. Takovou propagaci by snad měli i zakázat :(

Děkuji za reakce...krásný večer. Jana

Raději oplácaná než nemocná :) Je to hrozná nemoc a podle mě úplně stejně jako některé typy obezity. Přesně tak STOB vede ke zdravému životnímu stylu a ne k huntování těla.

Nic se nemá přehánět, je to vždy ku škodě. Rozum by měl fungovat a tak díky za STOB a za vás včechny.

Přeji všem, kterých se to týká, aby se dostali na správnou cestu. Mám obavu, že tady si člověk sám neporadí, že je potřeba obrátit se k odborníkům ... bohužel, dost často tito lidé tohle pochopí pozdě, je to velice smutné ...

schválně jsem pár blogů navštívila a je to smutné, že 17-letá holka si chce zničit zdraví nesmyslným hladověním, vím, je to mentální porucha a nemoc, ale stejně je to strašné

Janičko, to asi u nás, co tak znám kolegyně ze Stobu, moc nehrozí. Za prvé jsme se tady hodně naučili, za druhé se vzájemně podporujeme a za třetí jídlo máme moc rády.