Datum registrace: 24. 07. 2010
janadivoka
Sebekoučink
Váš cyklus již skončil. Pro pokračování v Sebekoučinku si založte nový cyklus.
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 136532.25 km |
Kolo: | 66634.70 km |
Cvičení: | 5678 h 47 min |
Stob skupiny
janadivoka
Jak psát blog?Proč se lidi nemaj rádi? Trochu jiný pohled na kila navíc...
19. 02. 2013
Slyšela spousty příběhů o marném boji s kilogramy navíc. Řadě lidí ubírá tento boj tolik energie, že nemají čas na jiné, smysluplnější činnosti. Ano,vzhled je určitě pro dnešní svět velmi důležitou komoditou a ze zdravotního hlediska jistě není dobré, pokud člověk dlouhodobě nosí mnoho kil navíc a nepečuje o sebe. Ale…..
Zeptám – li se klientů, pročchtějí zhubnout, pak nejčastěji řeknou (někdy přímo a někdy nepřímo), že nemajírádi své tělo, protože neodpovídá společenskému ideálu. Ve jménu přesvědčení, že jen štíhlost a tělesná krásaznamenají životní štěstí, jsou pak ochotnipodstoupit cokoli. Často se uchylujík dietám, které slibují zázračné a rychlé zhubnutí a jsou schopninapříklad vypít na lačno sklenici oleje, dlouhodobě hladovět či týrat tělo každýden několikahodinovým intenzivním pohybem.
Slyšela jsem spousty příběhů astále více se ptám, proč lidé podstupují nepříjemné věci, proč se nemají rádi? Vidímpřed sebou řady velmi krásných,inteligentních žen, které někdy i velmi málo kil navíc paralyzuje, aby siužívaly život. Jejich měřítkem kvality života se stala osobní váha, případněnázor někoho druhého.
Jak ráda bych jim někdy předalaposelství, že mají být na co hrdé, že jsou krásné, zajímavé a pro tento světvelkým přínosem. Často nechtějí slyšet! Jakoby jim někdo do hlavy vložil „našeptávače“,který vždy dokáže v situaci, kdy je to nejméně vhodné, ukázat, že sinemají tolik věřit. A když už se jim podaří nad našeptávačem zvítězit azhubnout, pak s ním svádí krutý boj při udržování shozených kil.
Když jsem začínala pracovats klienty s nadváhou, bylo největším přáním, aby zhubnuli co nejvícekilogramů. Čím déle však svou práci dělám, tím více si uvědomuji, jak pro měmnožství zhubnutých kilogramů ztrácí význam. Cítím se více naplněná, kdyžpřijde klientka s tím, že si po mnoha letech koupila plavky a šla naplovárnu, změnila účes, začala studovat, našla si nového partnera, změnilazaměstnání či udělala jinou pozitivní změnu ve svém životě. Nejkrásnějšíodměnou je pro mě okamžik, kdy cítí, že jeho konání pomohlo druhému hledat novéživotní možnosti, které mohou přispět ke zvýšení kvality života.
Mnoho z nás má zakódováno, že pro úspěšnédosažení nějakého cíle – ať již jde ohubnutí, kariéru, vztah či jinou oblast života, musí být vykoupeno velkoudřinou a tudíž i nepříjemnými a někdy až bolestivými pocity. Jinak to není tenpravý úspěch!? Ale co když existuje i jiná – radostnější, příjemnější a tím i trvalejší cesta?Komentáře je možné psát až po přihlášení.
A děkuji za hezký blog! :)
Co se týká lásky k sobě samému, tak za sebe - opravdu mi nepomůže vědomí, že jsem "študovaná", když mi při sezení překážejí pneumatiky na břiše, funím při každém kroku a při každém jídle se na mě okolí dívá "už zase žere?". To, že se musím denně přesdvědčovat, že jsem tak široká, že mě pomalu ani kamera nezabere a že denně musím odevdzávat práci s vědomím, že se na tu hrůzu musí dívat i jiní a se strachem, co až si toho někdo všimne, to na lásce k tělu taky nepřidá. Ono být štíhlá, nebo se o to aspoň celý život rvát, je taky něco jako pracovní předpoklad (dneska už vyžadují "reprezentativní vzhled" i u uklízečky).
A co se týká vykoupní úspěchu? On někdy nějaký úspěch přišel jen tak z ničeho nic? Nevím, jsem vcelku mladá, tak mě to možná ještě nepotkalo, ale práci člověk získá jen tou drsnou cestou, děti na svět ženská taky nepřivede jen tak... tak já nevím, on si holt člověk musí zvolit jestli chce něčeho dosáhnout nebo jít tou příjemnou cestou...
Mě ty téměř dva roky hubnutí ač popud byl pohrdání od jedné " zakomplexované k...y" dal víc než to, že chci zhubnout co nejvíce něco jiného. Radost z pohybu a zjištění, že vše není o váze....
Mě dnes vůbec nevadí vstát v 5 ráno a jít i ve sněhové vánici se psem na procházku, Ta neskutečná radost psa, že si může hrát na sněžné prase je k nezaplacení.
Zjistila jsem, že mám koliklrát větší vytrvalost než mé kamarádky co mají i 50 kilo i s postelí....
A když jsem je odhodila došlo mi že to nedělám pro své okolí aby si na mě přestali ukazovat ale hlavně sama pro sebe abych se cítila já sama dobře a pokud se to nepodaří tak se mít ráda taková jaká jsem.I když pevně věřím v to že ted to vyjde jsem plná energie a začalo mě to i bavit je to divné ale beru to jako zábavu(přípravu jídel)
janadivoka
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?