Ahojky holky, chtěla jsem se s Vámi podělit o svoje pocity. Předem upozorňuji, že jsem tohle psaní myslela spíš jen tak pro zkrácení dlouhé chvíle :)

Takže jde o to - už druhý měsíc vše vážím a opravdu nehřeším, teda když tak vyjímečně, nicméně pochopitelně se potkávám s lidmi jedícími "normálně". Hlavně tedy rodina. K mému velkému překvapení mě opravdu nezlákají na sladkou bábovku, smažené pochutiny či jiné dobroty a vcelku v pohodě si chroupám to svoje a nemám problém dívat se na ně, jak si vesele debužírují :)) Hlavně asi kvůli tomu, že jak moji rodiče tak tchánovci mají nějaké to kilo nadváhu, takže si v duchu říkám - "Jen si dejte, když chcete vypadat takto:)". Ale přiznám se, že mě vyloženě štve, když navštívím svého bratra. Je to totiž ten typ, co může sníst všechno a postavu má, že by mu jí mohli závidět leckterý mladší chlapi. Když přijdu k němu do kuchyně, tak tam má pravidelnou zásobu čokolád, věčně načnutý nějaký oříšky, pistácie apod., v lednici colu a taky umí upéct výborný šlehačkový dort. Nutno podotknout, že i tady jsem zatím odolala, ale je fakt, že mě to vždycky vnitřně rozčiluje, že on si může dát do nosu a já se musím takhle hlídat :( Tak mě zajímá, jestli to taky takhle vnímáte ?

Jinak mi stačí, abych si přečetla pár Vašich příběhů a hned je mi líp, když vím, že v tom nejsem sama :))

Krásný i když "uplakaný" den všem ! :o)