Datum registrace: 07. 12. 2010
jenisa
Původní Sebekoučink
67 %
0 kg
6 kg
Již zhubnuto: 4 kg
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 136532.25 km |
Kolo: | 66634.70 km |
Cvičení: | 5678 h 47 min |
jenisa
Jak psát blog?Začínám hubnout po porodu
05. 04. 2015
Ahoj,
tenhle zápis je sice jen pro mě, ale klidně si ho přečtěte, pokud nemáte nic na práci a nevadí vám nudný výčet předsevzetí. Ale varovala jsem vás, nic světoborného nečekejte :)
Je to právě patnáct měsíců, co se mi předčasně narodil syn. Za tu dobu jsem si s ním užila spoustu stresu, měsíční pobyt v porodnici, krmení sondou, vstávání i desetkrát za noc kvůli výpadkům dechu, neurologie, uzv mozku, vojtova metoda, nevyvinuté kyčle, no pořád něco. A protože neustále kojím, tak jsem na sebe dosti zapomínala. Hlavní je dítě, maminka musí počkat.
A posledního března jsem nezapla kalhoty, které jsem nosila ještě v šestém měsíci. Podívala se na sebe do zrcadla a nevěřila svým očím, kdo je ta cizí ženská s mastnými roztřepenými vlasy, ve vytahaném svetru a plandavých teplácích?! A kde jsem já? Když přišel manžel domů, tak jsem se nanápadně zeptala, co on na to. "Měla jsi moc práce s dítětem, miláčku, tak jsem nechtěl ještě poukazovat na drobné nedostatky. Stejně tě mám rád." A je to, definitivně potvrzeno, nemám vlčí mlhu, ale ten velký pupek je můj a opravdu ve mě v porodnici nezapomněli ještě jedno mimino, za tu dobu by se to už určitě poznalo.
A uvědomila jsem si, že dělám předně to, co dělala moje mamka a co mi tak strašně lezlo na nervy, když jsem u nich ještě kdysi dávno bydlela. Tedy že jedla celý den, nic pořádného, samé sladkosti, pečivo, oběd si s námi nedala, protože hubne, ani večeři ne, na noc se nejí, ale tak nějak v poklusu jedla pořád. A že dojídám jídlo po dítěti, což jsem dělat taky nechtěla, s tím, že to přece nevyhodím a nesnáším hromady krabiček se zbytky, manželovi to cpát nebudu a nikdo jiný tu není.
Problém je, že mám alergie na některé potraviny a bude trochu oříšek sestavit vyvážený jídelníček. A stále ještě kojím, proto nic drastického. Ze začátku bych to viděla na omezení sladkostí a jejich nahrazení polysacharidy, dále na zvýšení ovoce a zeleniny ve stravě a pitném režimu.
Tak mám rozhodnutí na duben:
1. Začnu po velikonocích, kvůli návštěvě rodiny jídlo příliš neovlivním. Bude vařit mamka, tak uvidím. Do té doby budu zapisovat, co jím a zjistím největší slabiny. Tak nějak tuším, že bude špatně všechno, tedy rozložení i skladba a taky si napíšu, kdy jím jen tak z nudy a kdy z hladu. Já totiž tak nějak jím každou chvíli něco, ale často je to jen řešení emočního stresu a nevyspání. Vstávat třikrát za noc k dítěti mě dost ničí a záchvaty vzteku, co synka už občas popadnou jsou náročné.
2. Koupím si krokoměr, procházky s kočárkem jsou jako dělané pro pohyb a zároveň mě to alespoň trochu motivuje. Viděla jsem nějaké omrony, no po patnáctém ho pbjednám.
3. Po každém úspěchu se odměním :) Začala jsem kadeřnicí za rozhodnutí se sebou něco dělat a jsem hned spokojenější.
4. Nebudu nakupovat sladkosti, to se pak snáze odolává :) Už jsem zahájila detox ve spižírně a byla překvapená, kolik tam mám nakoupených zdravých potravin, které se mi nikdy nechtělo připravovat.
Mějte se a smějte se.
tenhle zápis je sice jen pro mě, ale klidně si ho přečtěte, pokud nemáte nic na práci a nevadí vám nudný výčet předsevzetí. Ale varovala jsem vás, nic světoborného nečekejte :)
Je to právě patnáct měsíců, co se mi předčasně narodil syn. Za tu dobu jsem si s ním užila spoustu stresu, měsíční pobyt v porodnici, krmení sondou, vstávání i desetkrát za noc kvůli výpadkům dechu, neurologie, uzv mozku, vojtova metoda, nevyvinuté kyčle, no pořád něco. A protože neustále kojím, tak jsem na sebe dosti zapomínala. Hlavní je dítě, maminka musí počkat.
A posledního března jsem nezapla kalhoty, které jsem nosila ještě v šestém měsíci. Podívala se na sebe do zrcadla a nevěřila svým očím, kdo je ta cizí ženská s mastnými roztřepenými vlasy, ve vytahaném svetru a plandavých teplácích?! A kde jsem já? Když přišel manžel domů, tak jsem se nanápadně zeptala, co on na to. "Měla jsi moc práce s dítětem, miláčku, tak jsem nechtěl ještě poukazovat na drobné nedostatky. Stejně tě mám rád." A je to, definitivně potvrzeno, nemám vlčí mlhu, ale ten velký pupek je můj a opravdu ve mě v porodnici nezapomněli ještě jedno mimino, za tu dobu by se to už určitě poznalo.
A uvědomila jsem si, že dělám předně to, co dělala moje mamka a co mi tak strašně lezlo na nervy, když jsem u nich ještě kdysi dávno bydlela. Tedy že jedla celý den, nic pořádného, samé sladkosti, pečivo, oběd si s námi nedala, protože hubne, ani večeři ne, na noc se nejí, ale tak nějak v poklusu jedla pořád. A že dojídám jídlo po dítěti, což jsem dělat taky nechtěla, s tím, že to přece nevyhodím a nesnáším hromady krabiček se zbytky, manželovi to cpát nebudu a nikdo jiný tu není.
Problém je, že mám alergie na některé potraviny a bude trochu oříšek sestavit vyvážený jídelníček. A stále ještě kojím, proto nic drastického. Ze začátku bych to viděla na omezení sladkostí a jejich nahrazení polysacharidy, dále na zvýšení ovoce a zeleniny ve stravě a pitném režimu.
Tak mám rozhodnutí na duben:
1. Začnu po velikonocích, kvůli návštěvě rodiny jídlo příliš neovlivním. Bude vařit mamka, tak uvidím. Do té doby budu zapisovat, co jím a zjistím největší slabiny. Tak nějak tuším, že bude špatně všechno, tedy rozložení i skladba a taky si napíšu, kdy jím jen tak z nudy a kdy z hladu. Já totiž tak nějak jím každou chvíli něco, ale často je to jen řešení emočního stresu a nevyspání. Vstávat třikrát za noc k dítěti mě dost ničí a záchvaty vzteku, co synka už občas popadnou jsou náročné.
2. Koupím si krokoměr, procházky s kočárkem jsou jako dělané pro pohyb a zároveň mě to alespoň trochu motivuje. Viděla jsem nějaké omrony, no po patnáctém ho pbjednám.
3. Po každém úspěchu se odměním :) Začala jsem kadeřnicí za rozhodnutí se sebou něco dělat a jsem hned spokojenější.
4. Nebudu nakupovat sladkosti, to se pak snáze odolává :) Už jsem zahájila detox ve spižírně a byla překvapená, kolik tam mám nakoupených zdravých potravin, které se mi nikdy nechtělo připravovat.
Mějte se a smějte se.
Hodnocení (5 hlasů):
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
15. 05. 2015 14:11
Alena.K
Držím palce, ať se zadaří a vše Vám vyjde podle plánů ;-)
09. 04. 2015 13:31
to caliste:
oproti Tobě jsem na tom časově o dost lépe, jestli máš dvojčátka, tak to klobouk dolů. Já s malým cvičím vojtovku dodnes, ale při přestavě cvičit se dvěma dětmi, ojojoj. Dvakrát vysvlékat, oblékat. Když byl malý, tak mezery mezi krmeními byly krátké, spala jsem maximálně 1,5 hodiny v kuse.Přesně, jak popisuješ. Držím palce, ať se Ti taky daří plnit předsevzetí :)
oproti Tobě jsem na tom časově o dost lépe, jestli máš dvojčátka, tak to klobouk dolů. Já s malým cvičím vojtovku dodnes, ale při přestavě cvičit se dvěma dětmi, ojojoj. Dvakrát vysvlékat, oblékat. Když byl malý, tak mezery mezi krmeními byly krátké, spala jsem maximálně 1,5 hodiny v kuse.Přesně, jak popisuješ. Držím palce, ať se Ti taky daří plnit předsevzetí :)
08. 04. 2015 20:05
S malými dětmi je někdy obtížné najít si čas pro sebe. Přeji Ti spokojené a zdravé miminko, ať se Ti daří mít co nejvíc volných chvilek pro sebe a splní se Ti všechna předsevzetí:-)
08. 04. 2015 15:05
Jani, držím palce :) Jsem na tom podobně ve všem. Kluci taky byli dřív, takže stres v nemocnici. Vojtovka, krmení stříkačkama, odsávání a dokrmy. Jak jsem nikdy nejedla sladký, tak v době po porodu ve velkým, protože jsem KO. Dílčí odměňování a rozmazlování je potřeba. :)))
S kočárem se chodí nejlíp, těším se na teplo, ne na to teplo, ale kdy nebude potřeba podstupovat tu procedůru kombinéz, čepic a nevím čeho, ale dám kluky do káry a hned vyjedu :)
S kočárem se chodí nejlíp, těším se na teplo, ne na to teplo, ale kdy nebude potřeba podstupovat tu procedůru kombinéz, čepic a nevím čeho, ale dám kluky do káry a hned vyjedu :)
08. 04. 2015 14:53
Moc děkuji za pěkné komentáře, dodávají mi optimismus :) Dneska už jedu podle jídleníčku, navařila jsem si na celý den dopředu a zatím hlad nemám, snad to vydrží. Už se těším na krokoměr, příští týden ho snad už objednám.
06. 04. 2015 14:09
Je zvláštní, jak dlouho nám někdy trvá vzpomenout si, že samy (hlavně vytížené maminy) máme nějaké vlastní potřeby. Je štěstí, že sis to uvědomila. Tak tedy mnoho štěstí do boje, odměna je úžasná!
06. 04. 2015 09:37
Držím palce, máš to srovnané a víš jak na to, podaří se Ti, co si přeješ.
06. 04. 2015 08:26
Přeju ti, aby bylo s malým už všechno v pořádku a ty jsi měla čas také na sebe:-) Spokojená maminka je to nejkrásnější! A´t se ti daří!
06. 04. 2015 08:03
Máš to dobře srovnané, tak držím palce, ať jdou kila dolů. A popis jídla Tvé maminky znám přesně ze svého mládí.
jenisa
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?